PORTUGALSKO - MALEBNÉ VÝCHODNÍ ALGARVE

Barevné dveře s klepadlem jsou typickým portugalským motivem

Nejhektičtější měsíc co se týče našeho cestování, červenec, je za námi, a nastává pomalu čas bilancování. Už více jak dva týdny jsme doma a i když vzpomínky zůstávají, připadá nám, že už je to snad půl roku, co jsme byli pryč.

V rámci našich oblíbených návratů jsme se letos rozhodli opět pro Portugalsko. Někdo možná namítne, proč se stále vracíme tam, kde jsme už byli? Je pravdou, že kdybychom se stále nevraceli, měli bychom na kontě už daleko více navštívených zemí. Ale prostě upřednostňujeme kvalitu před kvantitou, a během jedné návštěvy častokrát nestihneme vše, co bychom chtěli. Je pro nás fajn, přijet zase do země, která nás něčím zaujala. Znovu se podívat na místa, která nám učarovala a zároveň si splnit resty a třeba i porovnat, co se změnilo. Vždy navštívíme také místa, která ještě neznáme, a tak si vlastně doplňujeme celkový obraz o dané zemi.

Zatímco před dvěma lety jsme naši portugalskou dovolenou začínali v Portu, letos jsme přiletěli pro změnu do Sevilly. Ano, jak určitě víte, Sevilla se nachází ve Španělsku. Ale je to k portugalským hranicím coby dup, konkrétně jen necelé tři hodinky autobusem.

A protože jsme region Andalusie toužili navštívit už dávno, využili jsme nově otevřené linky Vídeň - Sevilla od společnosti Laudamotion a rozšířili jsme náš výlet i o třídenní návštěvu tohoto úžasného města (samostatný blog o Seville najdete zde). Naše letošní portugalská cesta je tedy zahájena přejezdem portugalsko-španělských hranic na jihovýchodě země, a tady bychom vlastně mohli začít.

TAVIRA

Panorama městečka - přes řeku Gilão přejdeme po Ponte Romana až ke zřícenině hradu Castelo či bývalé vodárenské věži, ve které je dnes umístěna Camera obscura

Ponte Romana

Odpoledne, v době přílivu, se zvedne i hladina řeky, která je jinak dost nízká

Malebné městečko Tavira se rozkládá na obou březích řeky Gilão, asi 37 kilometrů východně od Fara, hlavního města celého regionu, a přibližně 23 kilometrů západně od hranic se Španělskem. Počtem obyvatel se sice řadí k městům (cca 12.000 obyvatel), ale má pokojný, dalo by se říct až venkovský ráz.

Po večerech to tu však žije, neočekávejte nějaký ospalý zapadákov. Konají se tu třeba pravidelné noční knižní trhy, jazzové i jiné koncerty. Lidé se procházejí po městě a restaurace jsou plné. Přesto je Tavira spíš poklidná, připadalo mi, že je to oblíbené místo pro rodiny s dětmi nebo postarší páry, z cizích jazyků jsme tu snad nejvíc registrovali francouzštinu.

Igreja da Misericordia

Před dvěma lety jsme Taviru navštívili při našich toulkách po Algarve a byla to láska na první pohled. Tenkrát jsem se zařekla, že kdybychom jednou znovu navštívili Portugalsko (!), tak se tu určitě musíme ubytovat. Při plánování naší letošní cesty tak byl itinerář jasný.

Zamluvili jsme si malý prázdninový domeček se zahradou v centru Taviry a nemohli jsme si vybrat lépe. Všude jsme to měli kousek, a zároveň jsme měli soukromí vlastní stinné zahrady.

Nádherná zahrada, kde jsme tak rádi trávili čas

Naše ulice

Co nás sem vlastně zaválo? Kromě města samotného to byly samozřejmě vyhlášené pláže na blízkém ostrově Ilha de Tavira. V této části Portugalska to totiž není tak, že by pláže byly přímo v městečkách. Díky členitému pobřeží a říčním ekosystémům se musíte dopravit přívozem na blízké ostrůvky. Právě na těch se nacházejí ty nejkrásnější pláže.

Připlouváme na Ilha de Tavira

Loďka vyplouvá každou půlhodinu ze stanoviště blízko městské tržnice, takže není vůbec problém se k plážím dostat. Zpáteční lístek vás vyjde na 2€ a cesta trvá přibližně 20 minut, kdy se můžete kochat pohledem z paluby.

Na ostrově se právě buduje nové molo, a je docela dobře možné, že příští rok tak bude přeprava mezi městečkem a ostrovem už daleko komfortnější. Na samotném Ilha de Tavira se nachází i kemp, několik restaurací a obchůdků, takže hlady neumřete. Přinejhorším se dá koupit na pláži koblížek s čokoládovým krémem od prozpěvujícího si prodejce - dívejte se po "bolinhas" alias "bolas de Berlim" (doporučujeme, jsou parádní).

Pláže na ostrůvku

Když vás omrzí pláže, má městečko tu výhodu, že se zde dá podniknout spousta dalších aktivit. Ani my nejsme zrovna plážoví povaleči, zhruba 5 hodinek na pláži (včetně cesty) nám vždy stačilo. Určitě vám zbude ještě spoustu času na výlety po okolí nebo na bloumání městem a objevování místní skvělé kuchyně.

Vděčné jsou třeba výlety do národního parku Ria Formosa, který je rájem všech milovníků fauny a zejména amatérských i profesionálních ornitologů. Vášniví cyklisté si zase přijdou na své při prozkoumávání portugalského venkova na dvou kolech.

Toulky uličkami Taviry

Roztomilé komínky najdete po celém městě

Tavira je každopádně okouzlující starobylé městečko s dlouhou historií, která sahá až k Maurům a vlastně ještě dál. Místo obývali také Féničané a před nimi i Římané.

Právě maurské umění můžete obdivovat v muzeu Núcleo Islamico, které se nachází přímo v pomyslném středu městečka, hned na náměstí. Vydáte-li se uličkami nahoru, nemůžete minout zříceninu hradu - Castelo. Říká se, že na jejím místě stálo opevnění možná už v neolitu. Castelo upoutá krásnou botanickou zahradou uvnitř hradeb. Je přístupná zdarma, stejně jako stezka po hradbách. Dejte si však pozor, na mnoha místech chybí zábradlí a nemusí být tedy zcela bezpečná třeba pro malé děti. Z hradeb jsou pěkné výhledy na celou Taviru.

Pohled na kostelík z botanické zahrady

Výhled z hradeb

Podvečerní hra stínů na zdi kostela

Na dohled od Castela se pak nachází i kostel Igreja da Misericordia. Nás však asi nejvíc zaujala Camera obscura umístěná v bývalé vodárenské věži Torre de Tavira. Za vstupné 5€ získáte neopakovatelný zážitek, kdy vám žoviální místní průvodce představí celou Taviru jako na dlani. Přidá pár vtipných historek a hlášek v mnoha jazycích. Panorama Taviry dotváří mimo hradu a kostela hlavně obloukový most přes řeku Gilão - Ponte Romana. Sice ho nepostavili Římané, jak nám neopomněl sdělit náš sympatický průvodce, ale to vůbec nevadí. Své jméno dostal podle toho, že spojoval římskou silnici z Castro Marim (na španělských hranicích) s Tavirou.

Camera obscura poskytne zase trochu jiný pohled na město

Při svých toulkách Tavirou určitě nevynechejte návštěvu tržnice. Ta malá, v centru, dnes slouží spíš jako místo prodeje suvenýrů a nachází se tu také restaurace. Ta novější - Mercado Municipal de Tavira, kterou najdete trošku dál, pak představuje perfektní místo pro nákup čerstvých lokálních surovin. My odešli s plnou taškou zeleniny, ovoce a neodolali jsme ani tuňákovi. Za celý nákup jsme zaplatili něco okolo 20€ a měli jsme z něho čtyři obědy a několik svačin. I když jsem odpůrce vaření na dovolené, a nikdy předtím jsem na dovolené ani nevařila, tady prostě nešlo odejít s prázdnou. Budu to tak asi praktikovat i dál, pokud budeme mít ubytování s vybavenou kuchyní.

Náš nákup v tržnici 

A jeden z obědů, který jsem z něho připravila

Jediná nevýhoda byla, že jsme díky domácímu vaření nestihli navštívit více restauarací a hlavně jsme si tentokrát nedali cataplanu, což mě zpětně trochu mrzí. Cataplana je místní vyhlášená specialita. Někdy se jí říká portugalská paella, ale není to přesné pojmenování. Zejména proto, že zpravidla neobsahuje rýži.

Pokrm dostal název podle nádoby, ve které se připravuje. Ta má vlastně tvar škeble, a tradičně bývala měděná. Dnes už bývá převážně z nerezu. Jídlo odkazuje na dávnou přítomnost Maurů v těchto končinách, protože je svým způsobem vlastně podobné marockému tažínu. Tolik suché fakty.

Ve skutečnosti je to neuvěřitelně dobrá směs ryb, mořských plodů, zeleniny a brambor. V oné uzavřené nádobě se pak vše dusí, společně s vínem a spoustou olivového oleje. Chutě se krásně prolnou a výsledkem je lahodný pokrm plný chutí (úplně se mi sbíhají sliny, když o tom píšu). Cataplanu jsme naštěstí ochutnali při naší první návštěvě, takže vím, o čem píšu. Počítejte s cenou okolo 30€, ale porce je minimálně pro dvě osoby.

Cataplana

Když už jsme u jídla, musím se ještě zmínit i o místním "bílém zlatu", tedy o Flor de sal. Jedná se o nejvzácnější ze všech mořských solí, o tzv. solný květ. Získává se tradičními postupy už po dva tisíce let a oblast Algarve má pro ni přímo optimální přírodní předpoklady. Všechny ty zvláštní nádržky, na které můžete při svých cestách po tomto regionu narazit, jsou vlastně saliny, solná jezírka. Zde se při příhodných klimatických podmínkách za pomoci slunce a větru vytváří tenká vrstva soli - krusta, která se potom ručně sbírá a dosušuje se pouze na slunci. Tato sůl je velmi vzácná a zdravá, čemuž samozřejmě odpovídá i její cena.

V Taviře je mnoho míst, kde se můžete skvěle najíst, my si vybrali podnik Ti Maria. Jako obvykle podle recenzí na TripAdvisoru, a jako obvykle jsme nebyli zklamaní. Specializují se zde na tapas (patrně vliv blízké Andalusie, ale je pravda, že tapas můžete najít všude možně po celém Portugalsku). Já jsem tapas propadla už v Seville. Podle mě je skvělé, že tak můžete ochutnat spoustu různých jídel. Tapas jsou vlastně malé porce hlavních jídel, a pokud jste alespoň dva a objednáte si více tapas - my si dávali obvykle čtyři až pět, tak nejen, že se v pohodě najíte, ale poznáte více místních specialit. Takto to děláme třeba i v Řecku, kde si na stejném principu objednáváme pro změnu "meze".

Časná večeře v Ti Maria

Krevety v pivní omáčce, mušle v rajčatové omáčce, plněné žampiony portobello a zeleninový salát s chobotnicí

Jelikož je Ti Maria poměrně vyhlášeným podnikem, večer tu bývá dost plno. Pro jistotu si proto zarezervujte stůl. Nebo to udělejte jako my a běžte na večeři dřív. My se vždy snažili trefit do hluché hodinky, třeba kolem páté až šesté hodiny odpoledne. V Portugalsku se jí dost pozdě, klidně až v 11 hodin v noci, takže často jsme takto brzo seděli skoro v prázdné restauraci. Také si dejte pozor na siestu, která začíná obvykle v 15:00 a dost podniků ji dodržuje. To ale není případ Ti Maria, zde je otevřené bez přestávky až do noci.

Z hlediska lokálních řemeslných piv, o kterých se ještě podrobně rozepíšu níže, to v Taviře také není beznadějné. Pár lahvových piv měli i v Ti Maria, ale pravým místem pro nás, vášnivé ochutnávače všemožných craftů, je Ex Libris Gourmet. Trochu se to tu za ty dva roky, co jsme zde nebyli, proměnilo, ale rozhodně ne k horšímu. Milí a přátelští majitelé zůstali. Poněkud se zmenšil sortiment lokálních výrobků, ale zase přibylo míst na sezení. Stále si zde můžete koupit třeba sardinky, olivový olej nebo čokoládu. Tím hlavním v nabídce je však pivo z regionu Algarve. Na čepu mívají dva druhy (v době naší návštěvy to byla APA a IPA z pivovaru Marafada). Můžete také ochutnat některé z lahvových piv. Mají tu docela slušný výběr ze všech zásadních portugalských minipivovarů (ať už jde o pivovary Musa, Dois Corvos, atd.).

Pšeničné pivo s příchutí pomerančů, pivovar Marafada

Ex Libris Gourmet zvenku

Když už vás Tavira omrzí, zde je ještě pár tipů na výlety do blízkého okolí:

 CACELA VELHA

Roztomilé modrobílé domky 

Podle průvodce je tato vesnička okouzlující a patří k tomu nejlepšímu, co Algarve nabízí. A průvodce rozhodně nelže. Cacela Velha se nachází asi 14 km východně od Taviry a jelikož cesta autobusem se nám zdála příliš zdlouhavá, rozhodli jsme se jet vlakem (z naší zastávky Porta Nova do zastávky Cacela trvá cesta jen 12 minut) a zbývající 2 kilometry do vesničky dojít pěšky.

Igreja de Nossa Senhora de Assuncao

Cacela Velha bývala dřív rybářskou vesničkou, dnes žije převážně z cestovního ruchu. Když jsme se k ní po silnici blížili, vylekalo nás množství aut na parkovišti situovaném na jejím okraji. Ale žádné davy se naštěstí nekonaly. Jedná se o opravdu malinkou osadu. Pár domků na vršku je soustředěno kolem pevnosti (Fortaleza) a kostela.

Většina návštěvníků už patrně relaxovala na zdejších vyhlášených plážích. Na ty se dostanete klikatou cestou dolů ze srázu a potom prostě přebrodíte mělké moře. Ale odpoledne, když začne příliv a hladina moře stoupne, bych to už neriskovala, je tam docela proud. Pro tyto případy jsou zde naštěstí připraveni hbití převozníci na malých člunech, kteří vás rychle a bezpečně (a za malý poplatek 1€) dopraví na břeh.

Ve vesnici je i pár restaurací, kde se dá najíst. Po plážích chodí samozřejmě i naši už dobře známí prodavači koblížků. Musím uznat, že zdejší pláž se nám zdála ze všech, co jsme v této části Algarve navštívili, asi nejlepší. Voda byla čistá, a relativně teplá - tedy na Atlantik 😂.  Ani zde nebylo tolik lidí, jako jinde. Prostě sympatická poklidná pláž.

Pohled na Praia de Cacela Velha od pevnosti. Moře je zatím mělké a dá se bez problémů přebrodit.

A takto už vypadá moře později odpoledne

Převozníci mají o práci postaráno

Trochu jsme se posilnili v jedné ze zdejších restaurací

Zátiší s šneky 

 Nahlédnout můžete i na úhledný malý hřbitůvek

OLHÃO

Rybářské přístavní město ležící cca půl hodinky vlakem z Taviry (a 10 kilometrů východně od Fara) na nás působilo poněkud ospalým dojmem. I když je lidnatější, oproti Taviře i ostatním letoviskům na pobřeží nepůsobí nijak výstavně. Spíš jsme měli dojem, že už jen vzpomíná na dobu své dřívější slávy největšího přístavu v Algarve, kdy ještě těžilo ze zdejšího prosperujícího konzervárenského průmyslu.

Igreja Matriz de Nossa Senhora do Rosário e Capela de Nosso Senhor dos Aflitos. Ty kostely snad už nemůžou mít delší názvy!

Největší atrakcí se tu tedy zdají být ostrovní pláže Armona, Culatra a Farol. Přívozy mají stanoviště blízko městské tržnice. Což je výhoda, protože krásná budova z červených cihel mimo tradičního trhu ukrývá také několik kaváren a restaurací, kde se dá najíst nebo prostě jen příjemně strávit čas do odjezdu dalšího přívozu. 

Na pláži, kde voda sahá jen po kolena ještě i daleko od břehu

Toto městečko ale pro nás hraje významnou roli z pivního hlediska - už před dvěma lety jsme tu totiž našli skrytý poklad - craft beer bar Saaz. Objevili jsme ho vlastně úplně náhodou, protože byl zrovna čerstvě otevřený, a ještě nefiguroval ani ve vyhledávačích. Zde už totálně padla naše představa o Portugalsku jako o zemi pivní kulturou nepolíbenou. Na to, že jsme v oblasti Středomoří, je tu vlastně poměrně rozbujelá craftová scéna. Za svoje piva se místní rozhodně nemusí stydět, ať už se jedná o IPA, populární kyseláče nebo dokonce stouty a portery, které bychom obecně přisuzovali spíše severnějším šířkám.

Bar se nachází v typické portugalské uličce, a letos přímo pod deštníkovou výzdobou

Když tenkrát ze sympatického majitele Bruna (Portugalce) vylezlo, že studoval medicínu v Brně, napadlo mě, že náhody fakt neexistují. A protože si v České republice zamiloval pivo, rozhodl se odstěhovat na jih do Algarve a otevřít si zde pivní bar. A tak spatřil světlo světa Saaz, jehož název odkazuje k českému chmelu (Saaz je ale i německý název města Žatec).

Tenkrát jsme byli vlastně jeho prvními zákazníky z ČR a Slovenska, což Bruna potěšilo a pokecali jsme si o všem možném. A protože jsme na něho vždy v dobrém vzpomínali, při naší letošní návštěvě jsme bar rozhodně nemohli minout.

Kooperace pivovarů Dos Santos a Letra (vlevo) a borůvkový kyseláč od Letry vpravo

Kromě 8 piv na čepu zde najdete i dobrý výběr piv z celé Evropy v plechu či ve skle. Třeba naše staré známé - polský pivovar Stu Mostów (Wroclaw) a estonsko-finský pivovar Sori Brewing. Malé chuťovky k pivu jsou samozřejmostí, a jak jsme si nemohli nevšimnout, Portugalci alkohol zajídají a obecně mají prostě rádi jídlo. Jako ostatně všichni jižané.

Čerstvě uvařená IPA z minipivovaru Marafada, kterou donesl přímo jeho majitel. A salada de favas k zakousnutí (nakládané červené zelí, cibule a boby)

Rebendita, kooperace pivovarů Letra a Vilhoa, milk shake passion fruit IPA

FARO

Je hlavním městem celého regionu. Mnoha lidem slouží jako dobrá základna při poznávání krás Algarve. Nachází se tu totiž letiště, a díky různým nízkonákladovkám seženete letenky opravdu levně (nejnověji třeba již přes zmíněnou společnost Laudamotion). Jelikož jsme tu v podstatě jen přespávali, nebudu se o něm více rozepisovat, protože nás osobně až tak moc nezaujalo.

I když samozřejmě je tu několik pamětihodností, přičemž nejvýznamnější je Farská Sé - neboli katedrála.

Centrum města je celkem příjemné, zvláště promenáda kolem přístavu, v jejíž blízkosti se nachází mnoho restaurací a barů.

A NAKONEC...

Východní část Algarve jsme si zamilovali. A možná skutečnost, že je to odsud blíž do španělské Sevilly než do hlavního města Lisabonu, taky hraje určitou roli. Život tu plyne poklidnějším tempem a lidé jsou velmi přátelští a pohostinní. O vynikající kuchyni ani nemluvě. Až mi to tu v něčem připomínalo moje milované Řecko. 

Jen těžko se nám odjíždělo. Těch několik krásných dnů, které jsme tu mohli strávit, zůstane už navždy uloženo v našich srdcích. Ale co naplat, západní část Algarve na nás už čeká! A s ní i divoké útesy, majáky a také dávný konec světa, kudy mořeplavci vyplouvali vstříc neznámým dálavám.

Poslední střípky z Taviry