SEVILLA

BAREVNÁ KRÁLOVNA FLAMENCA A TAPAS

Průhled do jednoho z četných patií

Když letos letecká společnost Laudamotion oznámila otevření nové linky Vídeň-Sevilla, začalo být poměrně jasné, že si splníme náš sen o slunné Andalusii. Výlet do tohoto španělského regionu jsme plánovali už delší dobu, a jak ostatně z mého blogu vyplývá, konečně jsme ho i uskutečnili.

Jelikož jsme si na léto stanovili jasný cíl, a tím bylo navštívit znovu Portugalsko, propojit naši portugalskou cestu s prodlouženým víkendem v Seville se přímo nabízelo. Zabili jsme tak vlastně dvě mouchy jednou ranou, a ušetřili snad i nějakou tu cestu letadlem.

HOLÁ SEVILLA!

První, co nás po příletu do Sevilly praštilo do očí (tedy kromě tepla, samozřejmě), byly liduprázdné ulice. Šinuli jsme si to prázdným autobusem z letiště do centra a z okna pozorovali ulice téměř bez lidí. Jak už asi tušíte, přiletěli jsme právě v čase siesty a ještě k tomu v červenci a v sobotu.

To už samo o sobě zní jako vražedná kombinace. Každý průvodce vás totiž od cesty v létě bude zrazovat. Teploty tu mnohdy atakují čtyřicet stupňů Celsia, a léto není ani vrcholem turistické sezóny. My to riskli, a měli jsme nakonec štěstí. Ještě rádi jsme se tu ohřáli, protože počasí začátkem července vyvádělo ve střední Evropě přímo psí kusy. Nejdřív jsme málem umrzli na našem výletě do Gdaňsku a v den našeho odletu do Španělska to na léto taky zrovna nevypadalo. Nakonec jsme tu zaznamenali maximálně 35°C, což bylo pro nás ještě celkem snesitelné, protože na podobné teploty jsme zvyklí (bohužel) už i od nás.

Sevilla jako čtvrté největší španělské město a hlavní město celé provincie Andalusie nabízí opravdu mnoho. Věděli jste, že právě zde spatřilo světlo světa ohnivé flamenco? Sevilla potěší zejména všechny milovníky historie, architektury a hlavně jídla. A protože já se řadím mezi všechny výše zmíněné, hned jsem se tu cítila jako ryba ve vodě. Avšak přijdou si zde na své nejen milovníci kultury, ale třeba i fotbaloví fanoušci. Sevilla je totiž domovem slavného fotbalového klubu, a to ne jen jednoho!

Všechny do jednoho pak musí dostat zdejší pohodový životní styl a hlavně milí a pohodářští místní. To vše způsobí, že zde automaticky zpomalíte a začnete si vychutnávat všechny barvy a chutě tohoto nádherného města.

NĚCO MÁLO Z HISTORIE SEVILLY

Detail na fasádě budovy

Abyste Sevillu lépe pochopili, je dobré znát alespoň něco málo z její historie. Protože má město strategickou polohu - leží na řece Guadalquivir a dříve plnilo úlohu významného přístavu, není divu, že o něj soupeřili mnozí. Jako i jiná města v této části Evropy byla Sevilla nakonec v osmém století dobyta Maury. Muslimská nadvláda trvala až do roku 1492, který je nejen datem objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, ale zároveň i koncem muslimské éry. Město zažilo i horší časy, kdy postupně ztrácelo na významu. Zlaté období velkých námořnických cest, kdy byla Sevilla na svém vrcholu jako nejdůležitější španělský přístav (zejména v 16. století) střídala období úpadku a temna. A během finanční krize po roce 2008, kterou bylo Španělsko velmi zasaženo (a region Andalusie obzvlášť), narostla míra nezaměstnanosti až k hrozivým 25% produktivní populace.

I zde, v hotelu Alfonso XIII., lze najít mnoho prvků islámské architektury (oblouky, kachličky azulejos, geometrické vzory - arabesky, uzavřená nádvoří)

V posledních letech se situace stabilizovala a region začíná opět vzkvétat. Tradiční odvětví, jako je zemědělství a turismus doplňuje letecké strojírenství a výroba energie z obnovitelných zdrojů (když uvidíte z letadla unikátní solární elektrárnu Gemasolar, uvědomíte si, že Španělsko je v této oblasti rozhodně jedním z lídrů). V Seville samotné vzniká mnoho nových kulturních iniciativ, otevírají se nové galerie, butiky a restaurace. Výsledkem je mix starého a nového, který však nepůsobí vůbec rušivě. A protože i v minulosti se tu prolínaly různé kultury, například ta arabská, křesťanská a židovská, pokračuje se v této tradici směle dál.

co určitě nevynechat...

PLAZA D´ESPAÑA

Sem vedly naše první kroky hned příletu a krátkém oddychu na hotelu. Stihli jsme naštěstí i "zlatou hodinku", kdy je podvečerní světlo nejkrásnější, a zároveň vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Jak už je naším zvykem, chodili jsme po městě zásadně pěšky a po krátké vycházce jsme došli k této zajímavé stavbě, známé z mnoha fotek a také několika filmů (fanoušci Star Wars už budou určitě vědět).

Vznikla k příležitosti světové výstavy v roce 1929. Je to vlastně půlkruhová galerie mezi dvěma vysokými věžemi uprostřed svěžího zeleného parku. Nachází se tu 58 laviček, na kterých najdete výjevy z dějin španělských provincií. Jsou zdobené - jak jinak, než kachlemi azulejos. Do oblouku zde byl vybudován i malý vodní kanál, kde si můžete půjčit lodičku a vydat se na krátkou romantickou plavbu.

BARRIO DE TRIANA

Naším dalším cílem byla čtvrť Triana, která leží na opačném břehu řeky Guadalquivir. Vydáte-li se, stejně jako my, vycházkou podél nábřeží, nemůžete minout i další dvě sevillské pamětihodnosti. Mám na mysli samozřejmě Torre del Oro, tedy Zlatou věž a také La Real Maestranza - arénu, kde probíhaly slavné býčí zápasy.

Torre del Oro

Přecházíme na druhý břeh, čtvrť Triana už je na dohled

Na mostě Izabely II.

Nábřeží řeky Guadalquivir

Samotná promenáda podél řeky je krásně upravená a potkáte tu jistě i mnoho místních, kteří si vyrazili na podvečerní procházku či si zaběhat nebo zajezdit na kolečkových bruslích. A když přejdete přes most Izabely II. (Puente de Isabel II), ocitnete se zase v trochu jiném světě.

Obyvatelé Triany si vždy zakládali na své jedinečnosti. Není tedy překvapením, že právě zde vzniklo flamenco, právě zde se rodili ti nejlepší toreadoři a jedině zde, v místních vyhlášených hrnčířských dílnách , vznikaly ty nejkrásnější kachle azulejos. A to bez veškeré ironie.

Kostel Santa Ana

Je radost pozorovat zdejší sousedství, mumraj lidí, kteří se se západem slunce vyrojí do ulic. I když je to samozřejmě také turistické místo a dnes snad i poněkud "módní", stále zde cítíte závan autentičnosti. My se sem ještě později samozřejmě vrátili, ale naše první kroky vedly rovnou za jídlem, protože naší první gurmánskou zastávkou bylo  rodinné bistro, tedy vlastně Bar Triana. Zde jsme si u malého stolku objednali naše první sevillské tapas a pozorovali podvečerní ruch v ulicích.

Kromě spousty tapas barů zde můžete navštívit také tržnici - Mercado de Triana nebo třeba muzeum hrnčířství.

LA CATEDRAL, LA GIRALDA

Hned na druhý den ráno jsme se vydali na náměstí Plaza del Triunfo, kde hned na dohled od slavné katedrály a věže La Giralda začínala naše free walking tour v angličtině. Jak se brzy ukázalo, nebyla to tentokrát úplně nejšťastnější volba, protože mladý průvodce byl ze začátku tak strašně nervózní (a jeho angličtina poměrně příšerná), že mi ho bylo chvílemi až líto. Nostalgicky jsme si zavzpomínali na super profesionální polské tour, se kterými jsme prochodili Krakov, Gdaňsk nebo Varšavu. Ale dobře, každý nějak začíná, a přes počáteční trapné chvilky jsme se nakonec přece jen dozvěděli mnoho zajímavých informací o městě.

Na free walking tour chodívám ráda, protože mi město, které právě začínám objevovat, ukážou zase z úplně jinačího pohledu. Líbí se mi i jejich koncept dobrovolnosti, kdy je na vás, jestli a kolik vašemu průvodci zaplatíte. I když my tedy platíme vždy, a nechápu lidi, kteří se před koncem tour nenápadně vytratí. Je to samozřejmě jejich právo a svobodná volba, ale vůči průvodci, který investoval několik hodin svého času mi to nepřipadá moc slušné.

Boční vchod do oranžerie, potažmo do areálu katedrály zdobí typický maurský architektonický prvek - lomený oblouk

Po skončení tour a obědě (samozřejmě tapas) se vydáváme rovnou na prohlídku majestátní katedrály. La Catedral de Sevilla se pyšní několika nej. Je to například největší gotická katedrála v celém Španělsku a čtvrtá největší katedrála na celém světě.

Koníci trpělivě čekají na náměstí u katedrály na své zákazníky

Začala se stavět na místě bývalé mešity začátkem 15.století a dodnes lze v jejím areálu najít spoustu maurských architektonických prvků (například oblouky a Patio de los Naranjos, neboli oranžerie na nádvoří). Skládá se z několika lodí a kupolí. Pro svou obrovskou kulturní hodnotu je zařazena do seznamu světového dědictví UNESCO. Slouží nejen jako hrobka španělských králů, ale najdete tu i místo posledního odpočinku slavného Kryštofa Kolumba. Jeho hrobka je opravdu monumentální, ostatně jako celá katedrála, která je nádherně zdobená. Z vysokých kleneb, sloupoví, krásného oltáře a barevných vitráží se až točí hlava.

Uvnitř katedrály

Hrobka Kryštofa Kolumba

Strop jedné z bočních kupolí

Součástí naší vstupenky byla i návštěva La Giraldy. Bývalý minaret, mistrovské dílo almohadské architektury, přebudovaný později na zvonici, nabízí po klopotném výstupu krásný výhled na celé město. Schody jsme nepočítali, však tu ani nejsou. Stoupáte po jakýchsi stupíncích, chcete-li, rampách. Se svými necelými sto metry výšky bývala nejvyšší věží své doby a dnes je opravdovým symbolem Sevilly.

La Giralda a část lodě katedrály, pohled z oranžerie

La Giralda v plné kráse

Pohled z věže. Hned za katedrálou můžeme vidět palác Real Alcazar a úplně vzadu vlevo pak Plaza España

Zde pohled na druhou stranu - oválná aréna a za ní čtvrť Triana

REAL ALCÁZAR

Sevillský královský palác je názornou ukázkou všemožných architektonických stylů, protože se budoval a přestavoval téměř neuvěřitelné jedno tisíciletí (od 11. do 20. století). Postupně procházíte minulostí - almohadským, mudejarským, gotickým, renesančním i barokním obdobím. Samotný Real Alcázar se skládá z několika paláců, sálů a patií. Nejpůsobivější z nich je patrně Patio de las Doncellas (tedy nádvoří Dvorních dam) a k němu přilehlé sály a komnaty. Arkády se členitými oblouky se odrážejí v klidné hladině úzkého vodního kanálu. Jinde můžete obdivovat krásně vyřezávané kazetové stropy, ornamentální namodralé omítky a všudypřítomné kachle azulejos.

Patio de las Doncellas

Poté, co s ohromením projdete celý čarokrásný areál Alcázaru, čeká na vás ještě stinná zelená oáza - zahrada, která byla stejně jako palác navržena ve více stylech. Do zahrad se dá ostatně vyjít několika východy, a jedná se o krásnou ukázku propojení přírody a architektury. Nevíte, zda máte dřív obdivovat mediteránní flóru nebo zahradní architekturu, altánky počínaje a jezírky s fontánami konče. Je tu opravdu příjemně a je vidět, že zahrada stoprocentně plní svůj účel, tedy nabízí ochranu a únik před zdejším mnohdy spalujícím horkem. V celém areálu se dá strávit krásné dopoledne, jeho návštěvy určitě nebudete litovat.

V zahradách paláce

Palmy téměř zastiňují výhled na věž Giralda (v pozadí)

BARRIO DE SANTA CRUZ

Tato malebná čtvrť se nachází v samotném středu historické Sevilly, přibližně mezi katedrálou a hradbami královského paláce. Je to vlastně bývalá židovská čtvrť, a v jejích křivolakých dlážděných uličkách se rádi ztratíte. Je tu plno obchůdků se suvenýry, ale i s uměním. A samozřejmě i restaurace a tapas bary.

Vydejte se od katedrály po Calle Mateos Gago a pokud neskončíte v některém z mnoha zdejších tapas barů, brzo se ocitnete v jádru středověké čtvrti. A mezi obdivováním nádherných fialových buganvílií a stinných patií s vodotrysky zde můžete nerušeně nasávat lákavé vůně jídel. My tu zabloudili mimo jiné do pražírny oříšků Sabor a España, kterých je po městě sice víc, ale tady jsme prostě už neodolali. Nakoupili jsme tu suvenýry pro rodinu a přátele, ale několik balíčků padlo nakonec, jak se tak říká, za vlast. Hlavně pro pražené mandle či kešu v karamelu mám totiž fakt slabost.

Krámky se suvenýry v Santa Cruz

METROPOL PARASOL

Z vyhlídkové plošiny jsou opravdu úžasné výhledy na město

Tato obdivuhodná stavba stojí na sevillském náměstí Plaza de la Encarnación od roku 2011. Přes počáteční vášně a diskuze (spolkla obrovské množství finančních prostředků a dokončovala se zrovna v nepříliš šťastných letech finanční krize) se už stihla stát jedním ze symbolů města. Svými organickými tvary připomíná obří houby, i když záměr německého architekta J. Mayer-Hermanna bylo spíš zpodobnit slunečníky. Ale kdo ví. Každopádně je šest parazolů, či klobouků hub považováno za největší dřevěnou strukturu na světě.

Promenáda na vrcholu Parasolu

Procházeli jsme kolem něj několikrát, ale jeho návštěvu jsme si nechali strategicky na večer, abychom mohli z jeho vyhlídkové panoramatické plošiny pozorovat kouzelný západ slunce. Vstupné stojí směšné tři eura a shora můžete pozorovat celé město, jehož dominanty postupně mění barvu s posledními slunečními paprsky dne. La Giralda nebo kupole katedrály tak získávají postupně oranžový až narůžovělý nádech.

Západ slunce nad Sevillou

a co k jídlu...?

TAPAS BARY

Naše tapas v Taberna Álvaro Peregil - salát z chobotnice, z pečených paprik, grilované olihně a polévka salmorejo

Jistě, toužila jsem vidět Plaza d´España či královský palác. Ale stejně jako všichni ostatní, jsem prahla i po chutích místní vyhlášené kuchyně a na jídlo jsem se strašně těšila. 

Španělsko je celkově rájem pro všechny gurmány, ale Sevilla je prostě královna. Královna tapas. Jen si představte útulné malé bary obložené barevnými kachličkami, kde ze stropu visí na hácích obrovské kusy šunek. Takových barů jsou tu stovky a při pohledu na TripAdvisor, kterým se většinou řídíme, může jeden upadnout do slušné deprese. Kam dřív? A vlastně kam vůbec jít? 

El Rinconcillo - nejstarší tapas bar ve městě (již od roku 1670!). Sice je dost turistický, ale dobrá... dali jsme si tady alespoň malý odpolední snack

Tady byla podrobnější domácí příprava prostě nutná. Prošla jsem si pár blogů v angličtině, a postupně jsem si vypsala názvy specialit ve španělštině i v angličtině. A také seznam toho, co chci ochutnat. A samozřejmě seznam tapas barů, které bychom mohli navštívit. Celkem se mi osvědčil blog Spanish Sabores, tedy v překladu španělské chutě. Autorka, dlouhé roky žijící ve Španělsku, zde přehledně popisuje (nejen) sevillskou gastro scénu. V tomto článku se můžete seznámit se základními pojmy a udělat si přehled v tapas. Najdete zde i tipy, které tapas bary nevynechat.

Tapas, tedy malé ochutnávkové porce (něco jako naše jednohubky) jsou přímo geniálním vynálezem. Umožní vám vyzkoušet mnoho druhů jídla, mnoho specialit. Můžete si sestavit různorodé meníčko v závislosti na tom, které jídlo preferujete. V mém případě vítězí plody moře, ryby a zelenina ve všemožných úpravách. Potěšily nás i ceny jídla v tapas barech, které jsou podobné jako v podnicích u nás na Slovensku.

Interiér tapas baru Álvaro Peregil

A které tapas jsou, tedy kromě notoricky známé polévky gazpacho, nejtradičnější? Na prvním místě je to určitě vyhlášená sušená španělská šunka, tedy "jamón", která patří mezi nejlepší na světě.  Tato vepřová šunka se může vyrábět buď z černých iberských prasat, potom se tedy jedná o "Jamón Ibérico" . Tato prasata žijí ve volném výběhu a někdy mohou být dokrmována žaludy (iberian acorn-fed ham), aby se dostala na určenou váhu. Ta se na celkové produkci podílí jen asi deseti procenty, je tedy vzácnější. Šunka z bílých prasat se pak nazývá Jamón Serrano. Rozhodně nejsem žádný odborník na šunku, ale jamón prostě musíte ochutnat... 

Již zmíněné gazpacho, neboli studená polévka z rajčat, okurek a paprik má i svého sourozence. Je jím salmorejo. Sice pochází z Cordóby, ale v i Seville ji najdete často. Od gazpacha se liší tím, že v chuti dominují rajčata (dokonale se snoubí s cherry octem a olivovým olejem). Polévka bývá posypána kousky vajec uvařených natvrdo a plátky šunky jamón. Do místního podnebí je to polévka naprosto ideální a mně chutnala moc. Oblíbená je i polévka "ajo blanco", studená polévka s česnekem a mandlemi. Tu se mi bohužel ochutnat nepodařilo.

Typické jsou také smažené ryby a dary moře ("pescaito frito"). Bar, který se na ně specializuje, se nazývá "freiduria". Můžete ochutnat smaženou tresku, krevety, hejka, kalamáry, a pod.

Vždy s oblibou říkám, že jedním z nejlepších způsobů, jak se ponořit do historie, je udělat si malý exkurz lokální kuchyní. Už jen skladba jídel napoví, jaké všechny kultury daným regionem prošly. Takovým typickým dědictvím z doby dávno minulé, v tomto případě z období maurského,  je pak "espinacas con garbanzos". Jde o dušený špenát s cizrnou a podobné jídlo byste pravděpodobně očekávali spíše o dobrých pár set kilometrů na východ (anebo na jih). Ale za všechna ta staletí do sebe místní gastronomie nasákla mnohé vlivy, a spoustu potravin zde naprosto zdomácnělo.

Bramborový salát s makrelou a dušený špenát s cizrnou

A čím můžete tapas spláchnout? My volili většinou chladivou sangríu, i když je to prý nápoj hlavně pro turisty. No co už, však jimi i jsme. Z alkoholických nápojů je dále dobré zmínit i "manzanillu". Jedná se o nejsušší cherry víno, osobně se mi zdálo poměrně silné a jedna sklenička mi opravdu stačila. Kdo upřednostňuje pivo, může ochutnat i místní největší hit - "Cruzcampo". Jelikož nepatřím mezi fanoušky europiva, neměla jsem ani potřebu ho ochutnávat. Ale podle toho, co jsem slyšela, to asi žádná velká sláva nebude. Ale to už nechám na preferencích každého jednotlivce.

Kaviár z krevet a víno manzanilla v tapas baru Sal Gorda

Z ostatních tapas zmíním třeba marinované mrkve, smaženou mořskou sasanku, dušenou býčí oháňku, pomalu dušená líčka nebo populární "montaditos" - malé sendviče. Čím dál tím víc však můžete narazit nejen na tradiční tapas bary, ale i na bary, kde se snoubí různé světové kuchyně a vznikají tak všelijaké fúze. 

Je už pak na vás, co budete preferovat. Ale aspoň jeden tapas bar určitě navštivte. Podle mě není lepší způsob, jak proniknout do místní kultury, než se ponořit do víru teplé sevillské noci a dát si něco k snědku. A nemusíte vůbec házet zbytky jídla na zem, jako místní. Tento zvyk je každopádně fascinující. Pod stoly můžete často vidět odpadkové koše, přesto však spousta odpadků skončí i tak na zemi. Personál zametající v noci nepořádek zpod stolů tak patří k místnímu koloritu. Ráno už je však dávno vše uklizené a připravené na další horký den.

ZMRZLINA

Byl by hřích nezmínit také zdejší lahodnou zmrzlinu. My si ji vychutnali ve vyhlášené zmrzlinárně Bolas. Vybrat si můžete z nepřeberného množství příchutí, které jsou pro místní gastronomii typické. Po dlouhém přemýšlení u nás nakonec zvítězila příchuť sýr a fíky, mango, mátová a smetanová s kandovaným ovocem a oříšky.

Vchod do zmrzlinárny

Část mrazícího pultu

DULCES DEL CONVENTO

Dulces del convento, neboli sladkosti z kláštera, jsou dalším místním fenoménem, i když podobné můžete najít i v jiných španělských městech. Pořídíte je v několika klášterech, které jsou rozesety po městě. My se nakonec vydali do Convento de San Leandro, který byl nejblíž našeho ubytování. 

Místní sladké pečivo se jmenovalo stejně jako já, a chuťově se asi nejvíc blížilo našemu piškotu. A jak funguje systém? Přijdete do malé místnosti, kde se nachází výdejní otočný dřevěný pult. Téměř okamžitě se ozve odněkud zevnitř hlas řádové sestry, kterou ovšem vy nikdy nespatříte. Poté, co vložíte peníze, pult se otočí a po krátké chvilce napětí k vám vyjede balíček sladkostí dle vašich požadavků. Takto si sestry vlastně přivydělávají, a tato tradice mi přišla velmi sympatická. 

V klášteře San Leandro

CRAFT BEER V SEVILLE

Mapka craft beer barů

Nesmí chybět i malé shrnutí týkající se místních řemeslných piv. Osobně jsem před cestou nic moc neočekávala, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Samozřejmě jsme si už dopředu našli pár podniků přes ratebeer.com, ale hned v prvním navštíveném craft beer baru nás dostala "pivní" mapka.

Najdete v ní přehled nejdůležitějších míst, kde můžete ochutnat řemeslná piva. Je jich tu vyznačeno osm, a je už jenom na vás, zda se jí budete řídit. Každopádně je to velmi sympatická iniciativa místních nadšenců do piva. My jsme nakonec navštívili polovinu z nich, přičemž do některých jsme se rádi vraceli.

Na sevillských craftových barech je asi nejlepší to, že se všude skvěle vaří, mají otevřeno dlouho do noci a obsluha bývá více než příjemná. To jsou takové protiklady oproti těm našim. Rozptyl pivních stylů nám vyhovoval, ochutnali jsme ovocné kyseláče i IPA. Většinou jsme si dávali malá piva (cena cca 3€). A ve kterém se nám líbilo úplně nejvíc? Byl to bar Hops&Dreams.

HOPS&DREAMS

Sem jsme zavítali dvakrát, a to nejen kvůli patrně nejlepší pivní nabídce, ale hlavně kvůli parádnímu jídlu. I v pivních barech se totiž samozřejmě vaří, a můžete si tu tak dát tapas třeba i pozdě v noci. Což je super.

Takové parádní tapas tu na vás čeká - grilovaná chobotnice a kuskusový salát s olihní

Nebo španělský bramborový salát a sirloin s pyré

zbylé tři navštívené bary (názvy slouží jako odkaz přes TripAdvisor):

LA LINTERNA CIEGA
BIERKRAFT

LA JERÓNIMA

a nakonec...

Těch několik málo dnů strávených v Seville uteklo jako voda, ale přesto jsme se i za tak krátkou dobu stihli nakazit zdejším pohodovým životním stylem. Na vlastní kůži jsme zjistili, že siesta není vůbec zlý nápad. Ochutnali jsme spoustu skvělých tapas. Viděli jsme, že obsluha a vůbec lidé celkově se nemusí jen mračit, ale že to jde i s úsměvem. Uznali jsme, že od místních bychom se mohli přiučit nejen pozitivnímu přístupu k životu, ale zároveň se nechat inspirovat i v boji s horkem, který bude časem stále naléhavější i u nás. Tady jsou na něj zvyklí už po mnoho staletí, a my bychom si ze spousty vychytávek mohli vzít příklad. Ať už to jsou vodní spršky v ulicích, plachty natažené mezi domy nebo, a to hlavně, spousta zeleně, parků a vodních prvků po celém městě. 

Už tak stinné uličky zastiňují i plachty natažené mezi domy

Sevilla na nás celkově zapůsobila velmi pozitivním dojmem a osobně se mi tu líbilo daleko víc, než v opěvované Barceloně. Španělsko je zkrátka obrovská a rozmanitá země a snad se nám poštěstí objevit více jeho krás (příští rok bychom si ze seznamu chtěli odškrtnout Madrid). 

Snad se sem ještě někdy vrátíme v rámci nějaké větší cesty po Andalusii. Sevilla je rozhodně město, které si pozornost zaslouží.

Street art pod jedním z mostů přes řeku Guadalquivir