GDAŃSK

STAROBYLÝ POLSKÝ PŘÍSTAV S JEMNOU PŘÍCHUTÍ SKANDINÁVIE

Známé panorama města s řekou Motławou a slavným Jeřábem (úplně vzadu)

Rok se s rokem sešel a my opět míříme k Baltskému moři, které nás tak příjemně překvapilo už při naší předchozí návštěvě Lotyšska a Estonska. Na naši první dovolenou s vůní kopru jsme tak navázali v červenci 2019, kdy přišla konečně řada na Gdaňsk. Největší polský přístav, kam se popravdě řečeno chystáme už pěkných pár sezón.

A stejně jako před rokem při našem výletě do Krakova to i teď bereme "zkratkou" přes Varšavu. Maďarský nízkonákladový dopravce WizzAir sice spustil prodej velice levných letenek na trase Vídeň-Gdaňsk, ale protože nám při cestě tam vůbec nevyhovuje datum, musíme se spokojit s letenkou do hlavního města Polska (i sem se dá doletět z Vídně za pár desítek eur). Ve Varšavě v podstatě jen přespíme. Stihneme si akorát tak skočit na legendární polský street food - zapiekanku,  navštívíme konečně POLIN (Muzeum dějin polských Židů) a druhý den dopoledne už pokračujeme vlakem na sever.

Na skok ve Varšavě - Stare Miasto

Zapiekanka v bistru Zapiexy Luxusove

Když po téměř čtyřech hodinách strávených v přeplněném vlaku vystupujeme na nádraží v Gdaňsku, zaříkávám se, že příště už opravdu využijeme rychlík Express Inter City (EIC), tedy jakési polské Pendolino. Protože když už nic, bude to určitě pohodlnější a hlavně rychlejší cesta. Jeli jsme totiž rychlíkem TLK, který je sice jednou tak levnější jak EIC, ale při celkem vysoké frekvenci vlaků na trase jsme museli několik vlaků pouštět a nabrali jsme tak zpoždění téměř 45 minut.

Před nádražní budovou z červených cihel (Gdańsk Główny) si v automatu kupujeme lístek na tramvaj v ceně 3,2 zł (platí na jednu jízdu bez přestupu) a míříme k našemu ubytování. Máme pronajatý byt jen kousíček od centra města, hned za ostrovem Ołowianka. Přivítá nás parádní výhled na přilehlý brownfield, v pozadí se tyčí jeřáby z nedalekých proslulých loděnic a všude okolo panuje čilý stavební ruch.

Po rychlém zabydlení se spěcháme nazpět do centra města, kde nás rovnou čeká Free walking tour zaměřená na Hlavní Město. Sraz je u Zlaté Brány a k mé velké radosti stihneme začátek. Jedná se o společnost Walkative!, se kterou můžete poznávat města po celém Polsku. My se už v minulosti zúčastnili vycházek po Krakově a Varšavě. Jejich průvodci jsou opravdu zapálení pro věc a velice fundovaní. Koho zajímá historie podobně jako nás, a to zejména II. světové války, přijde si v Polsku rozhodně  na své.

Jen málokterý evropský národ si totiž vytrpěl za války tolik, jako právě Poláci. A neexistuje snad tour, na které by tento fakt průvodci nezmínili. Jak nám řekla naše průvodkyně Sandra, jedna slavná polská socioložka nazvala Poláky národem zombies. Víc jak živí je totiž zajímají mrtví. A jak zmínila jiná naše průvodkyně v Krakově, neexistuje snad jediná polská rodina, které by se válka nedotkla, a která by během ní nepřišla o některého svého člena. Připomínání si hrdinských činů svých soukmenovců je tak pro Poláky velice důležité z hlediska národní identity. Polsko bylo v uplynulých staletích několikrát vymazáno z mapy Evropy a sami Poláci, jejichž předci si v té době prošli peklem, se svou minulostí donekonečna zabývají.

Památník ve dvoře bývalé Polské pošty, který vzdává hold statečným polským obráncům, kteří 1.9.1939 patnáct hodin hrdinně vzdorovali německému útoku

Zde ukončila průvodkyně naši free walking tour

Není to právě veselé místo, ale průvodkyně ho nezvolila náhodou. Je to sice místo porážky, ale zároveň je i symbolem něčeho většího - polské jednoty a odhodlanosti bránit vlast až do konce.

Samotná Free walking tour trvá 2 a půl hodiny a snad jen hodinu zabere průvodkyni výčet hlavních historických milníků, kdy nás stručně seznámí s bouřlivou historií města. Gdaňsk si jako jeden z nejvýznamnějších přístavů své doby zažil své velké vzestupy i pády. Vládli mu Poláci, Řád německých rytířů, později opět Poláci. A poté Němci, potažmo Prusové. Byl také několikrát svobodným městem s vlastními privilegii.

Jeho význam na konci 16. století byl obrovský. Bylo to jedno z nejbohatších měst v této části Evropy. Gdaňsk těžil ze své strategické polohy a bohatl díky svému monopolu na prodej obilí. V té době bylo totiž Polsko obilnicí Evropy a vyváželo velký podíl obilí do západní Evropy, zejména do tehdejšího Nizozemí a Belgie. Bylo to taktéž město protestantské a tak v něm hledalo útočiště mnoho Nizozemců, kteří byli ve své původní vlasti nábožensky pronásledováni. Protože mezi nimi bylo i mnoho umělců, zejména architektů, vzniklo v Gdaňsku mnoho budov ve stylu tzv. manýrismu. Některé budovy tak mohou připomínat nizozemskou architekturu. Já jsem si místy připadala jak v Kodani, a není to rozhodně náhoda, protože i tam byli nizozemští architekti pozváni, aby proměnili tvář města.

V 19. století význam města pomalu upadal, a to zejména díky dělení Polska, kdy Gdaňsk ztratil přístup k obchodu s obilím. Na jeho konci nastala doba rozmachu a díky stavbě železniční tratě začalo město opět vzkvétat. V té době se až 90%  obyvatel hlásilo k německé národnosti, ale hodně z nich mělo nizozemský, belgický, kašubský nebo polský původ.

Po první světové válce přiřkla Versailleská smlouva Gdaňsku status svobodného města. Byla to vlastně demilitarizovaná zóna v polské celní unii, kde spolu Němci a Poláci dál soupeřili o vliv.

Dalším významným historickým milníkem bylo datum 1.9.1939. Fakticky totiž právě zde padly první výstřely II. světové války, přesněji řečeno na blízkém ostrově Westerplatte.

Válka město obrovsky poznamenala. Neprobíhaly tu sice přímé boje nebo povstání jako například ve Varšavě, i tak bylo ale 90% historického jádra města zničeno. Jakmile sem dorazila Rudá armáda, srovnala tehdejší německé město, nacistický Danzig, se zemí. Měla to být pomsta Němcům za všechny jejich zločiny na východě. Slavný starobylý Gdaňsk se ocitl v posledním roce války v totálních ruinách.

Velkoplošné fotografie uvnitř Zlaté brány ukazují, jak vypadalo město v roce 1945

Po válce proběhla také velká výměna obyvatel. Němci museli město opustit a místo nich přišli obyvatelé východních částí Polska, nyní zabraných Stalinem. Bylo rozhodnuto, že Gdaňsk bude obnoven. Ale jako ryze polské město, nikoliv německé. Bylo tedy postupně vystavěno celé znovu, což byla ovšem také skvělá příležitost pro tehdejší komunistickou propagandu. Krásné měšťanské domy tak znovu vyrostly, ovšem s tou správnou, mnohdy proletářskou výzdobou.

V roce 1980 došlo k další důležité události - v místních loděnicích vzniklo během stávky nezávislé opoziční hnutí Solidarita, jehož vůdčí tvář Lech Wałęsa se stal v roce 1990 i prvním prezidentem svobodného Polska.

Dnes je Gdaňsk znovu nádherným historickým městem a zůstává charismatickým přístavem na břehu Baltu, i když na rozdíl od nedaleké Gdyně nemá přímý přístup k moři. Musíte totiž nejdřív proplout řekou Motławou a ramenem Visly, zvaném Mrtvá Visla, která teprve ústí do moře.

Nejen sem, ale do celého Trojměstí (tak se nazývá aglomerace blízkých měst Gdaňsk, Sopoty a Gdyně) míří v létě na prázdniny mnoho Poláků, ale i zahraničních turistů. Pojďte i vy nasát trochu té melancholické atmosféry polského severu....

HLAVNÍ MĚSTO (GŁÓWNE MIASTO)

Průhled Zlatou bránou na Dlouhou ulici

Je bezesporu největším tahákem a magnetem nejen pro turisty. Právě zde najdete nejreprezentativnější budovy, jako jsou Zlatá brána, Dvůr bratrstva sv. Jiří, Radnici Hlavního Města nebo Artušův dvůr. Stačí projít jednou z mnoha bran a ocitnete se přímo na jeho tepně - Dlouhé ulici (Długa). Můžete začít obdivovat nádherné měšťanské domy a dvory.

Měšťanské domy na Dlouhé ulici, v pozadí věž radnice

Radnice Hlavního Města

Jak už bylo řečeno, naše první seznámení s městem probíhalo prostřednictvím komentované vycházky. Ta začala na Uhelném trhu, přes Katovnu a Vězeňskou věž jsme prošli k Zlaté bráně a pak jsme pokračovali na Dlouhou ulici. Kolem Radnice Hlavního Města a Artušova dvora jsme se dostali až k Mariánské bazilice. Ta patří mezi největší gotické cihlové stavby na světě a pokud budete chtít, můžete si vyšlapat 400 schodů a pokochat se výhledem na město z věže vysoké 82 metrů.

Věž Mariánské baziliky

Mě však asi nejvíc zaujala přilehlá Mariánská ulice (Mariacka), která, jak mohu potvrdit, je prý i nejkrásnější ulicí v celém Gdaňsku. Přes den tu panuje čilý ruch a po celé její délce najdete krámky s jantarovými šperky. Já se sem vrátila druhý den ráno těsně po rozednění a kromě pár osamělých chodců a fotografů jsem tu nepotkala živou duši. Ulice má svoje kouzlo a skvělý genius loci. Jen posuďte sami.

Probouzející se Mariánská ulice

Projdete-li Mariánskou bránou, vyjdete rovnou na Dlouhém nábřeží

Můžete zde narazit na zajímavé kované prvky a vývěsní štíty

Zde se mezi svícemi skrývá znak města Gdaňsku

Když se dosyta pokocháte dlážděnými ulicemi v centru, určitě zabloudíte na nábřeží řeky Motławy, kam je to už jak kdyby kamenem dohodil. Po zvedacím mostě můžete přeběhnout na ostrov Ołowianka a svézt se na ruském kole nebo se vyblbnout u obrovského neonového nápisu (a magnetu pro všechny selfíčkáře). My jsme si přes ostrov zkracovali cestu mnohokrát, protože náš privát se nacházel hned za ním.

Blbinky u neonového nápisu

Název ostrova je odvozen od olova, které se tu dříve skladovalo. Zachovalo se i několik špejcharů, které byly zrekonstruovány. Nachází se tu také Národní mořské muzeum, jehož součástí je i poblíž kotvící loď Sołdek, jež byla zároveň první lodí vyrobenou v polských loděnicích po skončení druhé světové války.

Loď Sołdek kotvící před muzeem

Pohled na loď a Jeřáb z ostrova Ołowianka

Socha malého námořníka upomíná na bohatou námořnickou historii města

Ostrov Ołowianka

Most pro pěší se v pravidelných intervalech zvedá, aby mohly po řece Motławě proplout lodě

Na Dlouhém nábřeží (Długie Pobrzeże) se nachází pravděpodobně nejslavnější památka města. Jeřáb (Żuraw) je známý nejen z pohlednic. Je dozajista také symbolem Gdaňsku. Jde o největší zachovaný evropský přístavní jeřáb, a jeho současná podoba odpovídá přestavbě z 15. století. Ani Jeřáb však neunikl ničivému řádění vojáků Rudé Armády. Byl zapálen, takže z něho zbyly jen zděné části. Po válce byl zrekonstruován a dnes je jednou z expozic Národního mořského muzea.

Żuraw

Z dalších zajímavých míst by vám rozhodně neměla uniknout Široká ulice (Szeroka). Je spojena především s výrobou známého likéru Goldwasser. Protože její poválečná rekonstrukce nebyla příliš zdařilá, realizuje se zde od roku 2013 projekt, jehož cílem je navracet domům jejich původní podobu.

Jen kousek od Mariánské baziliky se nachází také malebná ulice Świętego Ducha. Jen málokdo ví, že právě zde stojí rodný dům slavného německého filozofa Arthura Shopenhauera. I když se jeho rodina brzy odstěhovala do Hamburku, patří Shopenhauer spolu se spisovatelem G. Grassem, astronomem Heweliuszem a politikem D. Tuskem k nejslavnějším místním rodákům.

(První postkomunistický prezident Polska Lech Wałęsa není přímo gdaňským rodákem, ale byl vůdčí osobností hnutí Solidarita, které vzniklo v místních loděnicích a je tak s městem taktéž pevně spjat).

Rodný dům A. Shopenhauera s želvou na střeše

Poklidná atmosféra ulice Sw. Ducha

Při svých toulkách uličkami určitě narazíte i na další krásné budovy, jako jsou Zelená brána, Královská kaple nebo Velká zbrojnice. V Gdaňsku zkrátka nikdy nevíte, jaké překvapení na vás vykoukne zpoza dalšího rohu...

Královská kaple se nachází tak trochu ve stínu Mariánské baziliky

Na ulici ulici Piwna

Zdobné fasády měšťanských domů

Detail lampy v Chlebové bráně

OSTROV ŠPEJCHARŮ

Omývají ho vody řeky Motławy a jejího kanálu, který se nazývá Nowa Motława. Je o mnoho větší, než sousední ostrov Ołowianka a dostanete se na něj po některém z mnoha mostů. První špejchary - jakési sýpky, nebo sklady na obilí, zde vznikaly ve 14. století. O dvě stě let později už tu stálo na 300 vícepatrových špejcharů.

I tady napáchala válka velké škody. Během těžkých bojů na jejím konci byly poničeny téměř všechny špejchary. Dochovaly se jen tři. Po válce jich bylo zrekonstruováno 36. Rekonstrukce a také výstavba nových diskutabilních projektů pokračuje dodnes.

Bývalé špejchary na ostrově, nyní přestavěné na apartmány.

Nové developerské projekty dnes zase mění tvář Gdaňsku

VÝLETY DO OKOLÍ GDAŇSKU

Budete-li ve městě trávit více dní, stihnete určitě i pár výletů do okolí, protože zajímavými místy se to v Pomořském vojvodství jen hemží. My si zvolili na každý den jeden výlet, a navštívili jsme postupně hrad Malbork, lázeňské město Sopoty a blízký poloostrov Westerplatte.

HRAD MALBORK

Když jedete do Gdaňsku vlakem z Varšavy, nelze obrovskou stavbu z červených cihel přehlédnout. Budete ji mít po vaší levé ruce ve směru jízdy. Rozprostírá se na ploše 250 000 metrů čtverečních poblíž stejnojmenného města na břehu řeky Nogat. Není divu, že je považována za nejrozsáhlejší cihlovou stavbu na světě. Má však i další prvenství. Je zároveň i největší gotickou stavbou na světě. Od roku 1997 je celý komplex zapsaný do seznamu UNESCO.

Výhled z věže, je vidět i most přes řeku Nogat, po kterém vede železniční trať. Kdysi areál hradu zasahoval až do těchto míst, kvůli stavbě tratě však byly mnohé budovy strženy.

Padesátikilometrovou vzdálenost vlak překoná v rozmezí cca třiceti minut až jedné hodiny. Záleží na tom, jaký zvolíte typ vlaku (EIC nebo pomalejší regionální vlak). Z nádraží to k hradu už není pěšky daleko.

Sochy velmistrů Řádu německých rytířů

Vyhraďte si na prohlídku dostatek času, protože hrad je opravdu obrovský a strávit se zde dá mnoho hodin (opět záleží na tom, jaký typ prohlídky zvolíte). Vstupenky je dobré koupit předem přes internet, vyhnete se tak frontám. My měli prohlídku v angličtině, která trvala necelé 3 hodiny a stála 45zł (kromě polštiny jsou dál k dispozici také prohlídky v ruštině nebo v němčině).  Chcete-li si však sami projít také exteriéry hradu, počítejte minimálně s další hodinou navíc.

Celý komplex se vlastně skládá ze tří hradů - Spodního, Středního a Vrchního hradu. Dějiny Malborku jsou, jak jinak, bouřlivé. Jeho stavba byla zahájena Řádem německých rytířů na počátku 13. století. Později se stal sídlem velmistra řádu a hlavním městem křižáckého státu a ještě mnohem později byl i jedním ze sídel polských králů. Byl poškozen během válek se Švédskem a následně při napoleonských válkách. Od 19. století začala jeho velká rekonstrukce, která pokračovala až do roku 1945, kdy byl hrad velmi poničen Rudou armádou, a zbyly z něj prakticky ruiny. Cihly z Malborku se prý po válce vyvážely do Varšavy, kde se používaly jako stavební materiál pro obnovu zničeného města. Městečko, které kdysi stávalo v podhradí, se tak vůbec nedochovalo.

Další soustavná rekonstrukce hradu pak pokračuje dodnes, z úspěchů poslední doby je pak třeba zmínit obnovu Kostela (dříve kaple) Panny Marie. V dubnu roku 2016 se sem po 71 letech vrátila jeho patronka, Panna Marie s Ježíškem. Samotná osmimetrová socha váží 16 tun a je pokryta 300 tisíci keramických dlaždic. Je vidět z dálky několika kilometrů. Na její obnově se podíleli nejlepší restaurátoři a mistři v oboru. Dlaždičky se vyráběly v dílnách v Benátkách i v Gdaňsku. Ze slov naší polské průvodkyně bylo zřejmé, že jsou místní na tuto obnovu, která trvala dva roky a finančním darem na ni přispělo mnoho lidí, velice pyšní. V roce 2017 na hrad zavítal dokonce i samotný velmistr Řádu německých rytířů.

Rozsah poškození hradu dokazuje i velký plakát umístěný kousek od vstupu

SOPOTY

Do blízkého města Sopoty (Sopot) vás pohodlně odveze příměstský vláček SKM (Szybka Kolej Miejska). Tato příměstská železnice vede až do Gdyně, jízdenky se dají koupit v automatu a jsou na zóny. Můžete ovšem využít i vlaky národního přepravce. Cesta trvá přibližně půl hodiny.

Širý Balt

Sopoty jsou u nás známé především jako lázeňské město se svým bělostným dlouhým molem a také soutěžním písňovým festivalem, který zažil svůj největší rozkvět v 70. a 80. letech minulého století.

Dřevěné molo v Sopotech

Molo a mořské pobřeží celkově bylo i naším hlavním cílem. Je to nejdelší dřevěné molo v Evropě a k zdravotním vycházkám bylo využíváno už od 19. století, kdy se zde začínala rozmáhat lázeňská turistika. Významu města dopomohla také stavba železniční tratě v roce 1870 a počet hostů začal postupně narůstat. Stavěly se lázeňské domy v secesním i historizujícím slohu, hotely, parky, promenáda a rozšířilo se také slavné molo. Ze Sopot se tak stalo oblíbené lázeňské město se vším, co k tomu patří.

Marina

Za malý poplatek, který zaplatíte při vstupu na molo, si užijete nejen krásnou procházku a výhledy na pobřeží, ale nadýcháte se také blahodárného mořského vzduchu, protože koncentrace jódu jsou tu větší, jak na břehu.

Místní vyhlášená pláž byla díky horšímu počasí téměř prázdná

Mraky vypadaly opravdu zlověstně, až začalo nakonec pršet

WESTERPLATTE

Nástupní místo pro plavby na poloostrov Weterplatte najdete na Dlouhém nábřeží, nedaleko od Jeřábu. Kdo se jen trochu zajímá o novodobou historii, určitě už jeho jméno musel zaslechnout.

I takovou galeonou se můžete dostat na Westerplatte

Na galeoně Černá perla vyplouváme z Dlouhého nábřeží, i počasí nám zatím přeje

Právě zde totiž padly první výstřely druhé světové války... Podle dohody z roku 1925 zde mohli mít Poláci ochranný oddíl v počtu osmdesát osm mužů vyzbrojených lehkými zbraněmi. Měli sice zakázáno stavět zde jakékoliv opevnění, ale přece jen tu nakonec vzniklo (i posádka čítala daleko víc mužů než povolených 88).

1. září 1939 v časných ranních hodinách začali Němci z poblíž kotvící lodi Schleswig-Holstein ostřelovat polské pozice.

Památník

Podle plánů měla polská posádka pod vedením Henryka Sucharského bránit pozice po dobu šesti hodin, než jí měly na pomoc přijít posily. Sami Němci celou operaci krutě podcenili a počítali, že Westerplatte bude jejich za dvě až tři hodiny. Nakonec polští obránci vzdorovali 7 dní, kdy statečně odráželi německý útok. I když byli beznadějně obklíčeni, dokázali se zapsat do dějin. Během sedmidenního útoku padlo jen 17 polských obránců, přičemž Němců, kteří byli v mnohonásobné přesile, padlo daleko víc.

Pomníčky padlých obránců

Ostatky H. Sucharského byly navráceny do vlasti až v roce 1971, kdy byly se všemi poctami pohřbeny zde, na Westerplatte. Válku totiž přežil, putoval během ní po různých zajateckých táborech, až roku 1946 podlehl v Neapoli zánětu pobřišnice.

I z pamětních desek na poloostrově je patrné, že mnoho obránců přežilo dokonce i celou válku. Na pomníčcích, kde je datum jejich narození a smrti, často najdete roky dlouho po válce, někteří zemřeli dokonce až po roce 2000.

Místo je to každopádně velice zajímavé, dnes je tu vlastně zřízen památník bojů. Dá se zde strávit celé odpoledne. My jsme opět využili služeb týmu Walkative! a v neděli jsme si sem zajeli na další poučnou komentovanou vycházku (podrobnější informace o jejich "The Battle of Westerplatte Tour" zde). Náš průvodce Filip nás zasvětil do celé problematiky a musím přiznat, že bych ho dokázala poslouchat mnohem déle, než avizovanou hodinu a půl.

Náš průvodce Filip zrovna poutavě vypráví o průběhu akce

Ukázka vybavení polské posádky

Konec naší vycházky, vzadu za Filipem je vidět známý citát papeže Jana Pavla II.

I kdybyste nešli na komentovanou vycházku, už samotná plavba na poloostrov stojí také za to a určitě nebudete takto stráveného času litovat. Na Westerplatte se sice dá dostat i městskou hromadnou dopravou (autobus č. 106 a 138) nebo na kole, plavba na lodi však posouvá celý zážitek zase o stupeň výše. Zvláště zajímavý je úsek podél doků, kdy můžete pozorovat obrovské jeřáby a kotvící mega lodě opravdu zblízka.

Vracíme se zpět do Gdaňsku

Plujeme i kolem nově postaveného Muzea druhé světové války

KAM NA JÍDLO?

I v Gdaňsku na vás samozřejmě čekají typická polská jídla, jako jsou pirohy (pierogi), boršč (barszcz), žurek, plněné zelné listy nebo bigos. Díky blízkosti moře se zde však na talíři ocitají také často i ryby, což já osobně velmi kvituji.

Klasickou polskou kuchyni za rozumné ceny můžete ochutnat v mléčném baru. Jde vlastně o jakousi kantýnu, kde najdete vše k snídani (tradiční míchaná vejce, párky nebo třeba bábovku s kakaem), dále polévky a samozřejmě i hlavní chody a dezerty.

Příjemný Bar Mleczny se nachází na ulici Stągiewna na Ostrově špejcharů. Stavili jsme se zde na snídani, a i když jde spíš o bar pro turisty než pro místní (i když i ty jsme zde potkali), setkáte se zde s tradičními jídly, která známe i od nás a od našich babiček.

Kakao s dezertem k snídani? V mléčném baru žádný problém

Bar zvenku

Já ocenila i skvělý boršč

Další den jsme posnídali v bistru Pomelo. Jedná se o klasický hipsterský podnik, jaký dnes můžete najít v kterémkoliv větším evropském městě. Ceny jsou tu vyšší než v mléčném baru a pochutnáte si tu na klasických variacích na vaječné snídaně, můžete si dát čerstvý ovocný fresh a také dobré cappuccino. I zde nám velice chutnalo.

Míchaná vejce s typickou nakládanou zeleninou (okurky, ředkvičky) a žampiony

Na večeři jsme se stavili v restauraci Pod Basztami. Vaří se zde klasická polská kuchyně, jen v trochu modernějším hávu. Jídlo je vynikající a ceny přiměřené. Útulná restaurace je zasazena do městských hradeb, a později jsem litovala, že jsme se tu stavili jen jednou.

Kachní stehno s kaší a červeným zelím

Vepřová panenka se zeleninovými placičkami a restovanou mrkví s chilli politá mrkvovou omáčkou

Další polská jídla jsme ochutnali i mimo město, při našich výletech na hrad Malbork nebo do Sopot:

Bramborový salát s lososem, špenátem, ředkvičkami a zakysanou smetanou s nezbytným koprem

Proklatě dobré gofry se šlehačkou a lesním ovocem u mola v Sopotech

CRAFT BEER V GDAŇSKU

Díky postupně se zhoršujícímu počasí, kdy slunečno a teplo prvního dne vystřídala postupně zima a déšť, jsme nakonec ani příliš piv neochutnali. A když už jsme si nějaké pivo dali, bylo to často pivo tmavé s vyšším obsahem alkoholu, tedy Stout. Ostatně na Stouty a Baltské Portery jsou Poláci machři. Nějak celkově nám chyběla chuť i nálada někde vysedávat, nebylo zkrátka dobré počasí, které by vás vytáhlo na pivo. Ale ochutnali jsme dobré vzorky, pivo bylo dobré, jak už je v Polsku zvykem. Navštívili jsme v podstatě jen čtyři podniky, kde se čepuje řemeslné pivo:

LABEERYNT

Browar Deer Bear - Chocolate Factory, Milk Stout

DEGUSTATORNIA PIWA

Browar Maryensztadt - Sweet Sixteen, Milk Stout & ALE Browar, New England DDH DIPA

MAVERICK GDAŇSK

Sem jsme se těšili patrně nejvíc. Podnik, který je domovským pro náš oblíbený pivovar ROCKMILL, se nachází v městské části Wrzeszcz. Museli jsme tedy použít tramvaj, abychom se sem dostali (ten den se nám pěkně vyplatila už i tak levná celodenní jízdenka za 13zł). Bar Maverick se nachází v přízemí nové kancelářské budovy, tudíž atmosféra není bůhvíjaká. Nicméně zde můžete ochutnat piva z bohatého portfolia Rockmillu (všemožné pivní styly počínaje Berliner Weisse, přes už obligátní IPA, APA, NEIPA, DIPA až po Stout či Porter).

Strawberry Berliner Weisse & Mango Milkshake APA

Imperial Stout with Coffee

CATHEAD

Browar Maryensztadt - Black Currant Sourtime & Hazy Juicy Mango DIPA

A CO JSME UŽ NESTIHLI...

Bohužel jsme zde strávili jen pár dní, a tak jsme samozřejmě neviděli všechno (to snad ani nelze). Ale to hlavní co jsme si naplánovali, jsme krásně stihli. A protože je celkem pravděpodobné, že se sem ještě někdy vrátíme, jsem s tím smířená. Není totiž od věci nechat si pár míst i na příští návštěvu....


A co nás tedy ještě čeká příště? Například prohlídka loděnic, kde se nachází také Evropské centrum Solidarity otevřené v roce 2014.

Pěkné panorama celého města včetně loděnic vás čeká z vyhlídky nacházející se poblíž vlakového a autobusového nádraží (Góra Gradowa, tajný tip průvodkyně :-))

Dále Muzeum druhé světové války, které se bude určitě nacházet na prvním místě našeho imaginárního seznamu. Od svého nedávného otevření v roce 2017 se už stihlo stát velkým pojmem. Na první pohled zaujme už jen samotná budova. Jak nám bylo řečeno, dá se tu strávit klidně celý den. Čas tu uběhne rychle, ani nevíte jak. Takže než ho rychle proběhnout a nic z toho nakonec nemít, vyhradíme si na něj příště dostatek času, abychom stihli vše důležité vstřebat.

Určitě sedneme znovu na vláček SKM a zajedeme se podívat také do Gdyně.

A dohoníme naše resty, co se jídla týká. Třeba taková Pierogarnia Mandu - místo, které nám doporučila naše průvodkyně a kde se dají ochutnat ty nejlepší pirohy ve městě už nám rozhodně neunikne.

Velmi se těšíme i na klasickou kašubskou restauraci Tawerna Mestwin. Tu jsme objevili úplně náhodou při bloudění bočními uličkami. Nalákala nás sem až neuvěřitelná vůně kopru, která se linula po celé ulici. Ale přišli jsme bohužel pozdě, restaurace zrovna zavírala.



Je tu zkrátka ještě mnoho míst, pro které stojí za to se sem vrátit. A možná přijde někdy na řadu i moje plánovaná čtrnáctidenní cesta po Polsku, kdo ví. Každopádně do Gdaňsku se vždycky rádi vrátíme. Snad to bude brzo.