SANTORINI

NÁVRAT NA KOUZELNÝ ŘECKÝ OSTROV - ŘÍJEN 2018

Západ slunce v Oía

Už jen těžko se dá věřit tomu, že to ještě není tak dávno, co jsme se koupali v Egejském moři. Tedy alespoň vzhledem k tomu, že zima je všude kolem nás a léto ještě daleko v nedohlednu. Dokud jsou vzpomínky ještě živé, pokusím se shrnout vše, co jsme zažili na podmanivém ostrově Santorini.

PROČ PRÁVĚ SANTORINI?

Pro mnohé je návštěva Santorini splněným životním snem. Nejinak tomu bylo i u mě. Když jsme se v roce 2016 chystali na ostrov Kréta, byli jsme cestováním ještě celkem nepolíbení. Avšak stačil jen letmý pohled na mapu, abychom na náš itinerář zařadili alespoň jednodenní výlet na sto kilometrů vzdálené Santorini. Ostrov nám učaroval a samozřejmě jsme toužili poznat ho lépe. A rozhodli jsme se, že jednou se tam rozhodně musíme vrátit. A ono "jednou" nastalo překvapivě brzy.

Na jaře roku 2018 se totiž spustil prodej velmi levných letenek od společnosti Laudamotion (s odletem z Vídně), a dílo bylo dokonáno. Jelikož jsme rezervovali už půl roku dopředu, bylo i ubytování v podstatě za pusu. Celý výlet (letenky a ubytování na čtyři noci) nás tak vyšel na 250€ na osobu. Což není až tak špatná cena, vezmeme-li v potaz fakt, že jsme se museli vejít do předem stanoveného termínu.

I když se říká, že Santorini není tak úplně typické Řecko, najdete zde vše, co tuto zemi charakterizuje. Mluvím samozřejmě o nádherně čistém moři, teplém a slunečném počasí, vynikající kuchyni a v neposlední řadě o srdečných a přátelských místních. Což je až k nevíře, když si člověk uvědomí, že sezóna na ostrově trvá už v podstatě celý rok, a oni ještě i v říjnu trpělivě a s úsměvem zvládají neurvalé chování mnohých nemožných návštěvníků.

Na ostrově totiž žije jen 15 000 stálých obyvatel, ale každý rok ho navštíví až milion turistů. Jejich počet ostatně každým rokem roste v celém Řecku. Podle odhadů navštívilo zemi v roce 2018 přibližně 32 milionů turistů, což je více jak dvojnásobek oproti roku 2010.

Pomalu se začíná mluvit o problémech, které masový turismus způsobuje. Jde hlavně o účastníky tzv. cruise ships, kteří se plaví po Středozemním moři. Obrovské lodě každodenně vyplivnou tisíce turistů, kteří posléze doslova zamoří přímořská města. Ta se následně musí potýkat s environmentálními dopady masového turismu, jako je nedostatek vody, problémy s odpady a splašky nebo se zabíráním zemědělské půdy, či přímo její erozí. Ale tento jev může mít za následek i stoupající ceny nemovistostí a celkové odlidštění, protože místní obyvatelé se často stěhují z těchto přelidněných míst pryč. Tím se mění i celkový genius loci dotčených měst.

Bude po Benátkách, Barceloně nebo Dubrovníku další na řadě Santorini? Každopádně už teď je jasné, že infrastruktura ostrova není nastavená na obrovský počet návštěvníků, kteří se tu pohybují v hlavní sezóně. Už jen přílet na místní letiště a pohyb po silnicích dávají tušit, že počet turistů začíná být hraniční. Avšak s turisty jdou ruku v ruce peníze, a ty jsou v krizí zasaženém Řecku stále potřeba. Je to tedy celkem začarovaný kruh.

Co teď s tím? Chcete ostrov za každou cenu vidět, avšak hordy lidí vás děsí? Nezbývá, než sem zajet mimo hlavní sezónu. Nejméně lidí zde dozajista potkáte v zimních měsících, ale pokud máte přece jen raději lepší počasí, ideální dobou pro návštěvu pro vás budou duben až květen a pozdní září až říjen. Nejen, že poznáte daleko klidnější a liduprázdnější stránku ostrova. Navíc můžete ušetřit i nemalé peníze, protože vše je mimo hlavní sezonu samozřejmě levnější. Tak jsme si to naplánovali i my.

ZÁKLADNÍ INFORMACE (UBYTOVÁNÍ, DOPRAVA)

Ostrov (lépe řečeno souostroví) Santorini se nachází v Egejském moři asi 220 km jihovýchodně od Athén, je tedy položen nejjižněji z celého souostroví Kyklady. Je sopečného původu. Co můžeme vidět dnes - tedy kalderu, hlavní ostrov a další čtyři malé neobydlené ostrůvky okolo, vzniklo důsledkem obrovské vulkanické erupce, která doslova roztrhla původní ostrov. K erupci došlo přibližně v 17. století před naším letopočtem a výbuch následně vyvolal obrovské vlny tsunami, které zdevastovaly pobřeží severní Kréty. Někdy se udává, že výbuch sopky Santorin stál za zánikem slavné Mínojské civilizace. Což ale není příliš pravděpodobné, stejně jako pověsti o tom, že právě Santorini bylo onou bájnou Atlantidou. Od roku 1950, kdy došlo k poslednímu výbuchu, sopka spí.

Svérázné plastické ztvárnění "půdorysu" souostroví Santorini

Hlavním městem Santorini, někdy nazývaného i Thira (Théra), je Fira. Samotný název prý vznikl zkomoleninou jména Santa Irini. Hlavními zdroji obživy jsou turismus a zemědělství, zejména vinařství.

Každý asi zná až kýčovitě působící fotografie bílých, tzv. jeskynních domečků na pozadí blankytně modré oblohy a azurového moře. Dostaly se na stránky katalogů cestovek a zdobí obaly mnoha řeckých výrobků. Mimo luxusních komplexů s výhledem na kalderu a bungalovů se soukromými bazény a vířivkami, z jejichž teras můžete pohodlně sledovat proslavené západy slunce, se dá sehnat ubytování i za podstatně méně peněz.

Je to nekonečná debata. Je lepší zamluvit si ubytování s výhledem na kalderu nebo u moře? Záleží samozřejmě na preferencích i plnosti peněženky každého potencionálního návštěvníka. My tedy dali přednost blízkosti pláže a výhodnější ceně. Z tohoto hlediska je nejlepší ubytovat se buď ve vesničce Perissa, nebo v Kamari. Obě místa disponují krásnými plážemi s černým pískem. Jako bonus můžete z lehátka sledovat třeba i přistávání letadel. My si vybrali toto ubytování v Perisse, už tradičně jsem rezervovala přes portál booking.com. Jednalo se o rodinný penzion kousek od pláže. Ubytování bylo spíše jednoduché, avšak čisté a bylo zde vše, co jsme potřebovali. V blízkosti se nachází promenáda s množstvím restaurací a taveren, a pro nás také velmi důležitá věc - totiž autobusová zastávka.

Pohled do dvora našeho penzionu

Černá pláž v Perisse

Jelikož půjčení auta pro nás nepřipadá v úvahu, budeme i tady využívat hromadné dopravy. Na cestu z letiště jsme si sice už předem objednali odvoz, dál ale budeme jezdit pěkně autobusem. Po zkušenostech z Kréty už víme, že nemusíme mít větší obavy. Doprava se možná na první pohled může zdát poněkud chaotická. Ale i když autobusy nejezdí vždy úplně na čas, jízdní řád se v podstatě jakž takž dodržuje. I ostrov Santorini obsluhuje společnost KTEL (jízdní řády naleznete zde). A řecká specifika? Mávání na řidiče (aby vám zastavil) a také to, že jízdenky se nekupují u něho, nýbrž u průvodčího, který po rozjezdu prochází busem a vybírá peníze. Cena jízdného je daná podle jednotlivých úseků. Např. jízdenka z Perissy do Firy nás stála 1,80€. A za každý další úsek jsme pak zaplatili zase 1,80€ (nejdražší úsek nás vyšel na 2,40€). Ve Fiře tedy můžete přestoupit do navazujícího autobusu a zaplatíte si vždy novou jízdenku (např. směrem na letiště nebo do Oía).

Jinak pro toho, kdo řídí, je jistě nejpohodlnější pohybovat se po ostrově buď autem nebo na čtyřkolce. Lze si také zamluvit tematické výlety v některé z početných cestovních kanceláří, nebo využít taxík.

NEJLEPŠÍ ZÁŽITKY NA OSTROVĚ

Jen těžko se dá určit, co bylo pro mě tím nej nej zážitkem, Seřadím je tedy podle toho, jak postupně přicházely.

NÁVŠTĚVA HLAVNÍHO MĚSTA FIRA

Hned druhý den po příjezdu jedeme do Firy. Od naší minulé návštěvy před dvěma lety se tady snad nic nezměnilo. Připadá mi, jako bychom odjeli teprve před týdnem. Autobusové nádraží působí stále poměrně dost chaoticky, ale - zkrátka funguje. Vydáváme se do mírného kopce k vyhlídce a pravoslavné katedrále. Obdivujeme výhled na kalderu a postupně zapadneme do uliček. Tam se skrývají nejrůznější pokušení. Počínaje obchůdky se suvenýry nebo zmrzlinou a voňavými tavernami konče.

Dost diskutovaným tématem je v poslední době otázka využívání oslíků (nebo mul). Ti se tradičně používali k nošení nákladu zdola z přístavu. Dnes je zde pro tyto účely postavená lanovka. Bohužel stále mnoho lidí patrně nemůže odolat, a na oslících se nechává vyvážet po schodech až nahoru do města. Fotografie obézních turistů na oslících obletěly svět. Jaké to má pro zvířata následky, si snad každý může domyslet. Vláda po nátlaku veřejnosti a organizací na ochranu zvířat nedávno zavedla alespoň váhový limit (článek zde). My se na tomto byznysu rozhodně nepodíleli a schody jsme sešli pěkně po svých. Nahoru jsme se pak vrátili lanovkou. Smutné oči zvířat a všudypřítomný nepořádek, včetně jejich exkrementů, které lemují celý svah, asi nejsou to, co bychom si chtěli právě zapamatovat.

NÁVŠTĚVA MINIPIVOVARU SANTORINI BREWING COMPANY

Nedaleko Firy se nachází jediný místní pivovar. Začali jsme mu říkat familiárně "oslík", a to podle názvů piv, která se zde vaří. Takže například ležák se jmenuje Yellow Donkey, tedy žlutý oslík. Ale pochutnáte si i na červeném oslíkovi, což je ejlík. Vaří se také IPA, která mi osobně chutnala asi nejvíc. Tentokrát jsme z ní ani necítili chuť oliv kalamata. Tak nám totiž voněla, když jsme si ji dávali poprvé na jaře v Athénách.

Takže nasedáme na autobus směr Kamari a asi po 10 minutách jízdy vystupujeme ve vesničce Exo Gonia. Pivovar je vlastně hned u silnice. Jak zjišťujeme za chvilku, další zastávka se nachází přímo před budovou pivovaru. Přímo vedle malé stáčecí linky je umístěn i improvizovaný bar, kde nám slečna ochotně nalije tři vzorky piva. Bohužel pouze z lahve. Točené je údajně k dispozici pouze v jediném pivním baru, a to v blízkém Kamari. Je možné si zde zakoupit nejrůznější pivní suvenýry (trička, mikiny, tašky, sklenice, klíčenky, otvíráky atd.) a samozřejmě pivo. Za zmínku stojí i to, že 0,75l lahev zde seženete za 7,50€, kdežto jinde v restauracích po ostrově jsme ji viděli až za 15€. Takže nákup zde se určitě vyplatí.

Před pivovarem

Pivní suvenýry

OCHUTNÁVÁNÍ MÍSTNÍ KUCHYNĚ A NÁŠ PRVNÍ ZÁPAD SLUNCE NAD KALDEROU

Protože jsem úplně náhodou objevila na TripAdvisoru, že se blízko pivovaru nachází jedna vyhlášená taverna, naše další kroky vedou přímo tam (samozřejmě náhoda to tak úplně nebyla, člověk musí být zkrátka vždy připraven). Po drsném stoupáku vesničkou Exo Gonia se ocitáme před tavernou Anemoloos. Zvenku nepůsobí nijak mimořádně. Ale poté, co nás osobně uvítá přátelský postarší pan majitel a jeho dva psi, vím, že jsme na dobré adrese. Z prosklené terasy je nádherný výhled do okolí a milá servírka nám nedlouho po objednávce přináší první ochutnávky. Taverna je totiž zaměřena na řecké "mezze", tzn. malé ochutnávkové porce, nebo také předkrmy. Je to vlastně obdoba španělských tapas a setkáte se s nimi jak v Řecku, tak i v okolních blízkovýchodních zemích.

My si objednali velký mix vegetariánských mezze pro dvě osoby. Postupně jsme ochutnali domácí chléb s máslem, krétský dakos, hummus, úžasné plněné žampiony portobello a řecký salát. Ještě teď, když si na to jídlo vzpomenu, úplně cítím tu chuťovou explozi v mé puse. Byla jsem jak v sedmém nebi.

Výhled ze spodní terasy

Krétský dakos

Žampiony portobello plněné sýrem

Po skvělé večeři nasedáme na autobus zpět do Firy a jdeme hledat libovolnou kavárnu s výhledem na kalderu, abychom si vychutnali onen slavný západ slunce. Ten má nastat těsně před sedmou hodinou. Usazujeme se na terase a vychutnáváme si nádherné okamžiky.

Frappé, víno a nebeské divadlo může začít

Západ slunce nad kalderou

TREK FIRA-OÍA & NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁPAD SLUNCE NA SVĚTĚ?

Výhledy na Firu

Olivová zmrzlina se focení už skoro nedožila :-)

Celodenní vycházku začínáme u pravoslavné katedrály ve Fiře. Mírným stoupáním se pak přes Firostefani a Imerovigli dostáváme na turistickou stezku, která nás zavede až do ikonického městečka Oía.

Trek není náročný, tedy alespoň ne v tuto roční dobu. V horkých letních měsících byste si ale pořádně mákli, a určitě byste museli vyjít už brzo ráno, a s dostatkem vody. Celá trasa je dlouhá přibližně 12 kilometrů. Záleží potom už na každém, kolik času vycházkou stráví. Záleží i na tom, jak dlouho se hodláte kochat, popřípadě jestli si naplánujete nějakou zastávku na občerstvení. Nám zabrala necelé čtyři hodiny, i s přestávkou na kávu.

Nádherné výhledy na kalderu a strmé srázy pokryté kostelíky a bílými domečky byly asi hlavním lákadlem, proč jsme výlet absolvovali. Jak můžete vidět na následujících fotografiích, Santorini je prostě krutě fotogenické, a špatná fotka se zde snad ani nedá udělat.

Přibližně v polovině cesty, přímo na stezce pod bělostným kostelíkem, nás překvapuje svérázná kavárnička. Až se mi chce napsat undergroundová, ale jelikož jsme přímo pod oblaky, moc se to nehodí. Tak možná undercloudová? A protože slovo v tomto významu samozřejmě neexistuje, zůstanu u té svérázné. Představte si prostě stezku vedoucí odnikud nikam a na ní postarší stůl, který už leccos pamatuje. Stejně tak působí i provozovatel, pan Nikolas. Ihned si říkám, že toto se může stát snad jenom v Řecku, a navrhuji malou pauzu na kávu.

Dědeček Nikolas a jeho skromná kavárnička

Káva s nejlepším výhledem na světě

Protože popíjet kávu a přitom se kochat takovým výhledem, to už se nám asi jen tak nepoštěstí. S dědou Nikolasem si nakonec příjemně popovídáme. Říká nám, že svou přenosnou kavárnu zde nerozkládá každý den, takže máme vlastně velkou kliku. Každopádně přes hlavní sezónu tu nebývá vůbec. Je obdivuhodné, že ve svém věku (74 let) je tak čiperný. Chodí sem prý pěšky z blízké vesničky. A davy turistů ho děsí. Trochu smutně nám vyprávěl, jak se Řecko v posledních letech díky turismu mění. Je to zase ta stejná debata, protože turisté přece přinášejí peníze.... No co už. Káva na řecký způsob, tedy připravená v nádobce briki (něco na způsob džezvy) byla vynikající. Výhled přenádherný. A nám nezbývá, než pokračovat v naší cestě do Oía.

Okolní skály dokládají sopečný původ ostrova

Blížíme se k Oía

Tam dojdeme přibližně po třech a půl hodinách. Jelikož máme pekelný hlad, projdeme si Oía jen zběžně a rovnou hledáme tavernu, která by nás finančně nezruinovala. Tak nějak po čichu ji zanedlouho i najdeme. Taverna Elinikon je situována samozřejmě trochu bokem od hlavní promenády, ale tím líp. Obsazujeme poslední volný venkovní stůl a po celkem rychlém výběru už si pochutnáváme na předkrmu. Nabízejí zde speciality z nejrůznějších koutů celého Řecka. Jako hlavní chod si dáváme měkoučké telecí s bramborem, grilovanou chobotnici v pomerančové omáčce a dušené vepřové kousky. Všechno je moc dobré, jak jinak.

Po jídle se procházíme po Oía a kocháme se. Je super, že zde nejsou takové davy jak v létě, i když lidí je tu stále dost. V jednom obchůdku si koupíme dvě lahve oslíka a na vyhlídce pomalu čekáme na západ slunce.

S oslíkem čekáme na západ slunce

Západ slunce je opravdu úchvatný, jsem okouzlená. Bílé budovy pomalu získávají oranžový (až fialový?) nádech a slunce zapadá přímo do moře.

Krátce po západu slunce se vydáváme na autobusové nádraží. V úzkých uličkách je docela "zácpa", a ani si nechci představovat, jak to tady musí vypadat například v srpnu... Čeká nás cesta nazpět, téměř přes celý setmělý ostrov.

ČERVENÁ PLÁŽ

Poslední den hodláme navštívit známou červenou pláž blízko Akrotiri. Sice moc netuším, jak se tam dostaneme, ale riskneme to a podle rady autobusového průvodčího se tam nakonec nějak dostaneme. Je totiž nutné přestoupit na jinou linku ve vesnici Emporio. Tam zažíváme veselé chvilky společně s francouzským párem důchodců, když čekáme v boudě u silnice na navazující spoj, který ne a ne přijet.

Sama pláž se nachází nedaleko od konečné zastávky Akrotiri (je tam i archeologické naleziště). Jméno má odvozené patrně od rudé skály, která se tyčí přímo nad pláží. Je zde i možnost využití služeb lodního taxi, které vás odveze na nedalekou černou a bílou pláž. Plavbu jsme z časových důvodů vynechali, a po krátkém koupání jsme se přesunuli na zastávku autobusu a vypravili se zpět do Perissy.

PYRGOS

Místní architektura nás chvilkami přenesla skoro až do severní Afriky

Máme totiž ještě v plánu zajet si do vesničky Pyrgos, protože jsme na ni četli jen samou chválu. A také se říká, že to nejlepší nakonec. Pyrgos nemůže rozhodně nikoho zklamat. Je to opravdu půvabná vesnička, a díky bohu stále ještě ne moc turistická. V křivolakých uličkách je lidí poskrovnu. Ale o to víc zde potkáte koček. Nachází se tu dokonce zvířecí útulek, do jehož kasičky umístěné na plotě můžete přihodit pár drobných na krmivo. Jeden obchůdek se suvenýry také vede paní, která se stará o toulavé kočky a nákupem u ní vlastně přispíváte i na ně. Protože kočky miluji, byla jsem ve svém živlu. Před obchůdkem se v pelíšcích válelo spousta koček, ležely i na pultě nebo na zboží. A když je paní svolávala na svačinku, to byl teprve sprint. Seběhly se snad všechny kočky z blízkých uliček!

Jedna ze spících kočiček

Prázdné uličky Pyrgosu

Prošli jsme si bludiště uliček a vyšli až nahoru, na hrad. Jelikož Pyrgos je nejvýše položená vesnice na Santorini, naskýtá se shora opravdu krásný panoramatický výhled na ostrov. Díky své vyvýšené poloze byl hrad součástí opevnění, a místní obyvatelé v něm mohli najít úkryt v případě nebezpečí. I když byl poničen během zemětřesení v roce 1956, je stále poměrně zachovalý.

Z hradu můžete obdivovat výhled na téměř celý ostrov

Z Pyrgosu jsme se vydali krátkou procházkou po silnici do blízké vesnice Exo Gonia. Chtěli jsme se  s ostrovem rozloučit ještě jednou návštěvou taverny Anemoloos. Ani tentokrát nás jídlo nezklamalo. Objednali jsme si velkou ochutnávkovou porci pro čtyři osoby a nechtěli ani pomyslet na to, že zítra touto dobou už budeme sedět v letadle. Kombinace mezze byla trochu odlišná od naší první návštěvy, a jsem velice ráda, že jsme ochutnali i tradiční řecký pokrm fava. Je to vlastně krémové pyré ze žlutého hrachu, dochucené olivovým olejem a citronem, posypané paprikou nebo kapary. Je to typický pokrm řeckých ostrovů, jeden z nejstarších, navíc velice výživný. Nám může možná trochu připomínat hrachovou kaši, ale věřte, chutná o dost lépe.

Řecký salát, pečené brambory a vynikající fava

Poslední tip pro mlsné jazýčky: Jestli se vyskytnete v Perisse, určitě zajděte do perfektní pekárny Santa Irini Bakery. Kromě toho, že ji vedou opravdu velice přátelští majitelé, kteří vás pozdraví klidně i česky (umí pár slovíček snad ze všech jazyků), zde nakoupíte moc dobré pečivo. Od sladkých sušenek, které jsou na váhu, až po slané výrobky. A k tomu třeba frappé. Nachází se hned u hlavní silnice, blízko je autobusová zastávka a supermarket.

Snídaně v Santa Irini Bakery

ZÁVĚREM...

Do našeho prodlouženého víkendu už se nám nevešla návštěva některého z archeologických nalezišť, vinařství, a je tu samozřejmě ještě spousta míst, kam se vyplatí zajet. Velice oblíbené jsou plavby při západu slunce a k teplým pramenům ke kaldeře (a také výstup na sopku). Plavbu už jsme absolvovali minule, takže jsme ji tentokrát vynechali. Kdybych zde strávila delší dobu a byla sezóna, určitě bych se také vypravila na některý z blízkých Kykladských ostrovů (Mykonos, Koufonisi, Ios, Naxos, Paros).

Zkrátka, jestli jsem si na začátku bláhově myslela, že čtyři noci tu budou tak akorát, mýlila jsem se. Ostatně jako už tolikrát předtím. Dokázala bych si představit, že zde strávím klidně 14 dní, a pořád budu mít co dělat. Znovu se ukázalo, že opravdu platí pořekadlo, že čím víc toho člověk vidí, tím víc mu dojde, co všechno ještě vlastně neviděl. A je to opravdu frustrující představa. Ale je potřeba vše pokorně přijmout, a být vděčný aspoň za to, co nám už bylo dopřáno. Protože spoustě lidí se to třeba vůbec nepoštěstí, i když by moc chtěli.

Tak takhle trochu "filozoficky" končím svoje povídání o Santorini. A víte co... Zase bych se sem chtěla vrátit. Jak jinak :-D

Poslední rozloučení s ostrovem