Z BUDAPEŠTI DO PORTA, ANEB ZAČÁTEK NAŠÍ PORTUGALSKÉ CESTY
4.- 6. července 2017
Den první
Po nedobrovolném probuzení už někdy v půl osmé (uřvaní angličtí turisté čekající na odvoz na letiště), se balíme a opouštíme naše ubytování v hotelu Omega Guesthouse Budapest na Rákóczi utca. Sice levné, ale ne moc komfortní. Však jsme si ho taky pro sebe překřtili na OMG hotel. Na tu jednu noc to sice stačilo, ale nikdy více! Cena 33€ za dvě osoby a blízkost našich oblíbených ruin barů nás už neobměkčí.
Jelikož ještě máme trochu času, cestou na metro se zastavujeme na náměstíčko „pod obloukem“ (Madách Imre tér). Je to kousek od zastávky metra Deák Ferenc tér, a nachází se v naší nejoblíbenější čtvrti v Budapešti, tedy v VII. obvodu. Je zde plno originálních kaváren, barů a restaurací. Prostě živoucí bývalá židovská čtvrť. Tedy momentálně asi spíš „hipsterská“. Už včera jsme si tu vyhlédli útulnou kavárničku. Obsluhující mladík je velice příjemný a úslužný a přeje nám krásný pobyt v Budapešti… no co už.
Cestu na letiště Ference Liszta už máme poměrně dobře nacvičenou. Takže v pohodě dorážíme k bráně skoro na poslední chvíli. Trošku nás totiž zdržely velké fronty na odbavení zavazadel. Pak stejně ještě čekáme v hangáru Wizz Airu na nástup do letadla.
Let je bez problémů, i když čas se hlavně druhou půlku letu šíleně vleče. A to letíme jen necelé čtyři hodiny.
Když konečně přistáváme na letišti v Portu, čeká nás nemilý teplotní šok. Tak nějak naivně jsem si představovala, že v Portugalsku bude teplo a slunečno. I když jsem četla pár blogů, ze kterých vyznělo, že na počasí v Portugalsku se určitě nedá moc spoléhat. Ale letíme přece v červenci…nebo?!
Pohled na most Ludvíka I., v pozadí Sé (katedrála)
Přebíháme ranvej do letištní haly, a mně už naskakuje husí kůže. Jaký rozdíl proti rozpálené Budapešti! Fouká vítr, drobně mrholí a 18 stupňů určitě není to, co jsem očekávala. Další ne moc milý šok nás čeká při kupování lístků na „metro“. Obrovské fronty jen asi u dvou automatů ještě nejsou to nejhorší. I když je tam asistent, který radí, který lístek si máme koupit, jsme z toho totálně jeleni. Pověry o komplikovaném portugalském systému MHD asi opravdu nelhaly. Lístek je vlastně magnetický a přiloží se vždy při nástupu ke čtečce. Je buď na zóny, nebo na časový horizont. Jelikož jsme ale za náš krátký pobyt v Portu tento systém moc nepochopili, nebudu se o něm rozepisovat. Každopádně pokud se rozsvítí červené světlo u čtečky, zábrany vás prostě nepustí do metra, takže nehrozí jízda na černo. Metro, nebo spíš jakýsi vlak, jsme využili stejně jen pro cestu z letiště a potom také na stadion Draků. Jinak se dá po Portě bez problémů pohybovat pěšky. Speciální retro tramvaje a lanovky se i tak platí zvlášť.
Samotná doprava po Portě je jednoduchá, po jednom přestupu se blížíme k našemu ubytování, které máme zamluvené už dopředu přes Booking.com. Po menším zabloudění v křivolakých uličkách se konečně dostáváme na místo. Vyťukáme kód, který díky bohu funguje, a už se ocitáme v příjemně zrekonstruované společné kuchyňce. Na stole leží obálka s mým jménem, ve které najdeme veškeré instrukce ohledně placení a také pár tipů, kam zajít na jídlo.
Typická ulička ve starém městě
Pokojík je pěkný a čistý, nejvíc oceňuji úplně novou koupelnu. Hned otevírám obrovské okenice sahající až k zemi a vykláním se na balkónek, který vede přímo na rušnou a špinavou uličku. Koukám na všelijaké dezolátské existence, tunu vajglů mezi dlažbou a oprýskané opuštěné domy. Právě přiletěl obrovský uřvaný racek a sedl si na zábradlí našeho pidibalkónku. Po chvilce slétl na ulici a začal klovat do pytle plného odpadků, vyhozeného rovnou na chodníku. Hmmm, zajímavé. Takový menší kulturní šok asi. Volám mamce, že jsme dobře doletěli a naše první dojmy. A že je to tu prostě úplně jiné. Dáme se trochu do kupy, a po sprše vyrážíme prozkoumat podvečerní město.
 |
| Pohled na most Ludvíka I., v pozadí Sé (katedrála) |
Přebíháme ranvej do letištní haly, a mně už naskakuje husí kůže. Jaký rozdíl proti rozpálené Budapešti! Fouká vítr, drobně mrholí a 18 stupňů určitě není to, co jsem očekávala. Další ne moc milý šok nás čeká při kupování lístků na „metro“. Obrovské fronty jen asi u dvou automatů ještě nejsou to nejhorší. I když je tam asistent, který radí, který lístek si máme koupit, jsme z toho totálně jeleni. Pověry o komplikovaném portugalském systému MHD asi opravdu nelhaly. Lístek je vlastně magnetický a přiloží se vždy při nástupu ke čtečce. Je buď na zóny, nebo na časový horizont. Jelikož jsme ale za náš krátký pobyt v Portu tento systém moc nepochopili, nebudu se o něm rozepisovat. Každopádně pokud se rozsvítí červené světlo u čtečky, zábrany vás prostě nepustí do metra, takže nehrozí jízda na černo. Metro, nebo spíš jakýsi vlak, jsme využili stejně jen pro cestu z letiště a potom také na stadion Draků. Jinak se dá po Portě bez problémů pohybovat pěšky. Speciální retro tramvaje a lanovky se i tak platí zvlášť.
Samotná doprava po Portě je jednoduchá, po jednom přestupu se blížíme k našemu ubytování, které máme zamluvené už dopředu přes Booking.com. Po menším zabloudění v křivolakých uličkách se konečně dostáváme na místo. Vyťukáme kód, který díky bohu funguje, a už se ocitáme v příjemně zrekonstruované společné kuchyňce. Na stole leží obálka s mým jménem, ve které najdeme veškeré instrukce ohledně placení a také pár tipů, kam zajít na jídlo.
|
Typická ulička ve starém městě
|
Pokojík je pěkný a čistý, nejvíc oceňuji úplně novou koupelnu. Hned otevírám obrovské okenice sahající až k zemi a vykláním se na balkónek, který vede přímo na rušnou a špinavou uličku. Koukám na všelijaké dezolátské existence, tunu vajglů mezi dlažbou a oprýskané opuštěné domy. Právě přiletěl obrovský uřvaný racek a sedl si na zábradlí našeho pidibalkónku. Po chvilce slétl na ulici a začal klovat do pytle plného odpadků, vyhozeného rovnou na chodníku. Hmmm, zajímavé. Takový menší kulturní šok asi. Volám mamce, že jsme dobře doletěli a naše první dojmy. A že je to tu prostě úplně jiné. Dáme se trochu do kupy, a po sprše vyrážíme prozkoumat podvečerní město.
Potkáváme pár žebráků, míjíme rozpadnuté domy. Nepořádek v ulicích je trošku větší, než na který jsme zvyklí z domu. Ale postupně, jak scházíme dolů, k řece Douro, obavy opadají. Procházíme kolem krásné červené budovy tržnice na náměstí. Mimo jiné se zde nachází i vyhlášený Hard Club Porto. Náhodou je dnes zrovna koncert Sepultury. Děláme si srandu, že půjdeme. Ale naše ne moc vhodné outfity by byly všem drsným metalistům asi dost k smíchu.
 |
Budova tržnice
|
Řeka a pitoreskní domy jsou už na dohled. Konečně vidíme slavný most Ludvíka I. na vlastní oči. Je opravdu impozantní. Jelikož se právě stmívá, most se rozsvítí a vypadá naprosto úchvatně. Ve čtvrti Ribeira hledáme nějakou útulnou taverničku, kde bychom si mohli dát večeři přímo u břehu řeky. Nakonec se po náhodném výběru ( alias kde to nejlíp vonělo) ocitáme v menším rodinném podniku.
 |
| Vysněná večeře s výhledem na most |
Personál nám ochotně přinese stolík a židle zevnitř, protože všechny venkovní stolky jsou už obsazené. I přesto, že paní má asi jen základní znalost angličtiny, celkem bez problémů si objednáváme jídlo a karafu s vínem a vodu. Já samozřejmě krevety, na které jsem se těšila asi úplně nejvíc a Peťo si dává místní specialitu, tresku (bacalhau). Jako příloha jsou hranolky a zeleninový salát. Víno je poměrně pitelné, a na můj dotaz mi pan majitel ihned donese popelníček.
Komentáře
Okomentovat