Druhý den ráno se hned po snídani vydáváme do města. Jestli nás snídaně něčím zaujala, tak určitě možností vymačkat si z místních čerstvých pomerančů tolik džusu, kolik hrdlo ráčilo. Jinak Portugalci moc velké snídaně nemívají, většinou jen kávu a k ní sladké pečivo. Musíme se tedy smířit s chudobnějšími snídaněmi. Tedy aspoň co se týká výběru. Samozřejmě, že záleží i na tom, kde budete ubytovaní. V hotelu vás pravděpodobně čekají snídaně bohatší, přizpůsobené klientele.
Naším prvním cílem je nejvyšší stavba města, kterou je věž barokního kostela Torre dos Clérigos. Se svými 76 metry je také nejvyšší věží v celém Portugalsku. Vždy, když jsem v novém městě, ráda chodím nejprve na vyhlídky. Udělám si totiž nejlepší představu o uspořádání města a zlehčuje mi to potom celkovou orientaci v něm. Za 5€ tak získáváme parádní výhled a pro mě taky adrenalinový zážitek, protože při výstupech na věže se vždy trochu bojím.
 |
| Torre dos Clérigos |
 |
| Výhled z věže |
Pěšky pokračujeme do dalšího náboženského svatostánku, do katedrály
Sé do Porto. Slovo "Sé" v portugalštině označuje katedrálu, setkáte se s ním tedy po celé zemi. Katedrála (neboli katedrální kostel Nanebevzetí Panny Marie) je tak logicky nejvýznamnější církevní památkou v Portu. Její stavba probíhala 600 let, a můžete zde najít více stavebních stylů. Od románského a gotického, až po barokní. Mně ovšem nejvíce zaujal přilehlý klášter, s ambitem křížové chodby. Zvláště jeho typické keramické dlaždice "azulejos" , které mají představovat scény ze života Panny Marie. Azulejos se staly mou srdcovkou hned po příletu do Portugalska.
 |
| Klášterní ambit |
Po prohlídce katedrály přecházíme pěšky přes most Ludvíka I. a vydáváme se na druhý břeh řeky Douro, do čtvrti
Gaia (Vila Nova de Gaia). Zde se nacházejí sklepy jednotlivých vinařství, ve kterých se skladuje slavné portské víno. Víno tady můžete ochutnat a samozřejmě také koupit. Celkem dobrým nápadem se zdají být vouchery na degustaci vína zdarma, které obdržíte např. při zakoupení lístků na lanovku (
Teleférico de Gaia) nebo na plavbu lodí po řece Douro. My si nejdříve udělali malou procházku po čtvrti, kterou jsme spojili s pozdním obědem. Potom jsem v jedné z agentur u řeky objednala vyhlídkovou plavbu po řece a v mezičase jsme si skočili na lanovku a degustace portského vína. Já osobně na víno moc nejsem, a portské je na mě moc těžké a sladké, ale neochutnat aspoň maličko by byl snad hřích.
 |
| Loďky jednotlivých vinařství, po kterých se sváželo víno po řece (vpravo nahoře Sé) |
 |
| Street art ve čtvrti Gaia (coelho-králíček) |
 |
| Výhled z lanovky |
 |
| Kabinky lanovky visí přímo nad střechami |
 |
| Degustace portského vína |
V 16:00 už stojíme u spodní stanice lanovky, odkud vyplouvá naše loďka a my tak získáváme další pohled na toto zajímavé město. Nejdříve plujeme pod most Ludvíka I. a dále na východ až za most São João. Pak se loďka otáčí a vydáváme se nazpět do centra a pak až téměř k Atlantiku, k Ponte da Arrábida. Naštěstí se také vyjasňuje obloha a vykukuje sluníčko. Od rána totiž bylo pošmourno a zataženo.
Pokud budete mít čas, zaplaťte si klidně i delší variantu k vinicím v údolí Doura. Tyto plavby mohou zabrat půl dne, nebo i celý den a bývají spojené s návštěvou vinařství. Naše plavba se jmenovala "Plavba pod šesti mosty" a trvala necelou hodinku.
 |
| Plavba pod šesti mosty... |
 |
| Čtvrť Ribeira z loďky |
Po skončení vyhlídkové plavby se vydáváme zpět na druhou stranu řeky a vyzkoušíme i druhou "lanovku"
Funicular dos Guindais, jejíž spodní stanice se nachází napravo u paty mostu Ludvíka I. Vrchní zastávka se jmenuje Batalha, a stejnojmenné náměstí, jakož i naše ubytování jsou už nedaleko.
 |
| Funicular dos Guindais |
Dáváme si oddechovou a osvěžující zastávku na pokoji. Večer vyrážíme směrem k jedinému craft beerovému podniku, o kterém tu víme. Jmenuje se
Letraria Craft Beer Garden Porto. Sice jsme tu byli už včera, ale bylo zavřeno. Dnes máme větší štěstí a přes útulný bar ve skandinávském stylu scházíme dolů po schodech na prosluněnou zahrádku. Sedíme pod pomerančovníky a poprvé ochutnáváme řemeslné portugalské pivo. Letraria znamená portugalsky písmo. Jednotlivá piva jsou podle stylů nazvána např. Letra A (pšeničné), Letra B (ležák plzeňského typu), a tak dále. Mě nejvíce zaujalo "písmeno F", tedy Letra F, což byla vynikající IPA. K pivečku si dáváme ochutnávkové prkýnko s portugalskými sýry a šunkami.
Musím říct, že tato pivní zahrádka nás opravdu nadchla. Ochutnali jsme výborná portugalská piva a sýry, pokecali jsme si s číšníkem Pedrem z Brazílie a jako bonus potkali Poláka Pawla. Z něho se posléze vyklubal spolumajitel craft beer pubu
Strefa piwa v Krakově. Co taky čekat od týpka v tričku varnsdorfského pivovaru Kocour, že.
Cestou na ubytování máme ještě hlad, a tak se zastavujeme v bistru
Santa Francesinha na náměstí Dos Poveiros. Chceme ochutnat pokrm, který je pro Porto chtě nechtě charakteristický. Jmenuje se "
Francesinha". V překladu to znamená "malá Francouzka". Jde vlastně o jakýsi sendvič, tedy plátky bílého sendvičového chleba vrstvené na sebe a přelité kořeněnou omáčku z piva. Náplně jsou různorodé, můžete se setkat snad se všemi druhy masa. Jako příloha se podávají hranolky. Jde tedy o jídlo velice syté, a podruhé bych si ho už rozhodně dávat nemusela. Ale jako noční svačinka po pár pivech dobře bodne.
 |
| Francesinha |
Den třetí
Dnes máme v plánu hned zrána navštívit Knihkupectví Lello (
Livraria Lello). Je to údajně jedno z nejkrásnějších knihkupectví na světě, a kolují pověsti o tom, že sem ráda chodívala J.K.Rowling, autorka Harryho Pottera. Nechávala se jím inspirovat ve svých knihách, a slavné schodiště bradavické knihovny prý bylo vytvořeno právě podle tohoto schodiště. Lello je na nejvyšších příčkách "top míst" na
TripAdvisoru, takže jde o památku opravdu masově navštěvovanou. I když jsme se sem vydali ráno, ještě před otevřením, už před ním stála dlouhá fronta návštěvníků. Navíc začalo poprchávat, a to nás odradilo úplně. S odstupem času mě to trochu mrzí, že jsme se nepřemohli a nepočkali, ale tak aspoň máme ještě něco v rukávu na potenciální příští návštěvu.
 |
| Zdobená fasáda |
 |
| Vnitřní schodiště, zdroj: Knižní vesmír |
Prohlédli jsme si tedy aspoň neogotickou fasádu se secesními prvky, a vydali se do blízkého bistra na typickou portugalskou snídani. Což je výborná (a levná) káva a k ní sladké pečivo. Ideálně "
pastéis de nata", což je portugalské pečivo číslo jedna. Jde vlastně o malé košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem. Kdo je neochutnal, jako by ani nebyl v Portugalsku!
 |
| Pastéis de nata |
Než jsme dosnídali, přestalo pomalu pršet, a tak jsme se mohli rovnou vydat na procházku po městě. V dlážděných křivolakých uličkách brzo podlehnete kouzlu Porta. Rozbořené domy vedle čerstvě opravených, ozdobné girlandy natažené mezi domy, prádlo rozvěšené z miniaturních balkónků a všudypřítomní ukřičení racci. A v neposlední řadě spousta koček a taky kachličky azulejos. To je pro mne Porto. Sice poněkud ošuntělé a ne moc čisté, ale rozhodně město s neopakovatelnou atmosférou.
 |
| Fasáda kostela Igrejo do Carmo |
 |
| Monumento ao Infante Dom Henrique (socha Jindřicha Mořeplavce) |
 |
| trochu portugalského street artu |
A kam dál? Rozhodně se zajděte podívat do některého z početných kostelů. Na můj vkus jsou tedy dost přezdobené (toho zlata uvnitř, až oči přecházejí), ale uděláte si alespoň srovnání s tím, jak vypadají interiéry kostelů u nás. Mně se tedy víc líbily zvenku, jak zevnitř. Ale je to věc osobního vkusu.
 |
| Igreja Paroquial de Santo Ildefonso |
Další místo, kam se vyplatí zajít i v případě, že nikam necestujete vlakem, je nádraží
São Bento. Ohromí vás nádhernou kachličkovou výzdobou uvnitř haly. Jsou na ní ztvárněné výjevy z portugalských dějin.
 |
| výzdoba v nádražní budově |
 |
| girlandy v ulicích |
 |
| typický kolorit čtvrti Ribeira |
Pěkná vyhlídka na město, a zvláště na čtvrť Ribeira je od kláštera
Serra do Pilar. Je to nepřehlédnutelná mohutná stavba ve čtvrti Gaia hned u mostu Ludvíka I.
 |
| Čtvrť Ribeira, v pozadí Ponte da Arrábida |
Odpoledne se vydáváme ke stadionu místní fotbalové legendy, klubu FC Porto (
Estádio do Dragão). Nebýt přítele Peťa, který je velkým fotbalovým fanouškem, ani bych asi nevěděla, že zde nějací "Draci" jsou... No teď mě čeká k mému velkému nadšení prohlídka celého stadionu.
Výjimečně použijeme na cestu tam metro, protože jak už bývá zvykem, stadion se nachází dál od centra. Vystupujeme na stejnojmenné zastávce a vydáváme se směrem k obrovské budově. Tedy alespoň pro mne. Je to největší stadion, který jsem zatím navštívila. A musím uznat, že se jim celkem povedl.
Kupujeme si lístky na komentovanou prohlídku (naštěstí nemusíme dlouho čekat) a hned nás spolknou útroby stadionu. K mému překvapení mě celá prohlídka celkem bavila, poprvé jsem se dostala na místa, o nichž v podstatě nic nevím (místnost pro tiskové konference, prezidentská lóže, šatna, chodba hrdinů se jmény všech členů týmu-samozřejmě jak jinak, než na azulejos). Součástí stadionu je ještě muzeum věnované historii klubu. Peťo si tam zaběhl, já počkala venku. To už by na mě bylo přece jen moc fotbalu najednou.
 |
| Vstup do muzea |
 |
| Stadion |
 |
| Kachličky azulejos se jmény všech členů týmu |
Vracíme se metrem do centra, a přemýšlíme, co s načatým pozdním odpolednem. Jako obyvatelé suchozemského státu máme pochopitelně velkou touhu spatřit moře, v tomto případě Atlantský oceán.
Přímo u kostela sv. Františka (
Igreja Monumeto de São Francisco) je zastávka
historické tramvaje č.1. Ta vás podél břehů řeky Douro doveze až k jejímu ústí do oceánu. Zastávek po cestě je samozřejmě více. Ale jelikož tramvaj bývá dost plná (a chcete-li mít stoprocentní jistotu, že se do ní vejdete), nastupte raději už na začátku trasy v Ribeiře.
 |
| Historická tramvaj č.1 |
Vystupujeme na poslední zastávce, Passeio Allegre. Krátkou vycházkou po promenádě se dostáváme k majáku a na pláž. Na koupání to tedy rozhodně není, ale stačí nám ten mořský vzduch a pohled na nekonečný horizont. Pokračujeme dál podél pobřeží kolem pláží a restaurací. Chceme dojít až ke "kolonádě" na pláži
Gondarém, kterou jsem viděla někde na fotce a hned mne zaujala.
V malé samoobsluze po cestě si nakoupíme pár pochutin na malý piknik na pláži, a pokračujeme v cestě.
 |
| Maják Farol de Felgueiras |
 |
| Praia de Gondarém |
Po jídle máme nejvyšší čas vrátit se do centra, protože to vypadá, že co chvíli začne pěkně pršet. Jelikož už se nám nechce vracet nazpět na konečnou tramvaje, rozhodujeme se jet autobusem, jehož zastávka je naštěstí opodál.
Za naši lenost jsme samozřejmě náležitě odměněni. Autobus uvízne ve večerní zácpě, zatímco tramvaj si to po koleji uhání svižně do města. Popojíždíme v nekonečné koloně, a po nějaké době to už nevydržíme, vyskočíme z autobusu a rychlým krokem se snažíme dojít do středu města ještě před tím, než vypukne bouřka. To se nám nepodaří, a déšť nás chytne na ulici blízko nádraží São Bento. Naštěstí je teplý a ne moc prudký, takže chvilkami se schováváme a chvilkami běžíme na ubytování.
Musím dodat, že dnešní déšť byl v podstatě jediný, který jsme v Portugalsku zažili. A to během celých téměř tří týdnů, které jsme zde strávili. Počasí zde, v Portu, bylo také nejchladnější. Dál už si budeme užívat jen tepla a sluníčka.
Ale to dnes ještě nemůžeme tušit. Brzy ráno, ještě v podstatě za tmy, nás čeká přesun autobusem přes spící město na letiště Francisco Sá Carneiro. V 8:00 totiž letíme se společností TAP Portugal na mou vytouženou Madeiru.
Komentáře
Okomentovat