VELIKONOCE V ATHÉNÁCH
ATHÉNY, 29.3.-2.4.2018
Letos jsme se konečně rozhoupali k tomu, že strávíme svátky někde v teple. Rozhodování nebylo snadné, ale nakonec zvítězil náš absťák po Řecku, kde jsme byli naposledy téměř před dvěma roky. Vybrali jsme si tedy Athény. Nenechali jsme se odradit řečmi o tom, jak je to špinavé, škaredé a chaotické město. A udělali jsme dobře.
Ihned po příletu, když jsme zamířili na naše Airbnb ubytování, jsem se do Athén absolutně zamilovala. Mohla za to ta příjemná změna teploty (u nás bylo koncem března opravdu hnusné, studené počasí) či vůně rozkvetlých pomerančovníků? Nebo prostě jen ten správný jižanský chaos a temperament, který jsem cítila z athénských ulic? Kdo ví... Každopádně taková rychlá aklimatizace u mně probíhá snad vždy jen v Řecku.
 |
| Chrám Erechteion s karyatidami, Akropole |
Tentokrát jsme letěli z Budapešti s řeckou společností Aegean. Ta pravidelně vyhrává nejrůznější ankety o nejlepší regionální aerolinku, a není se čemu divit. Jako snad jedna z posledních nízkonákladovek ještě podává na palubě zdarma teplé jídlo. To potěší, a musím říct, že bylo i celkem chutné. Na letiště Eleftherios Venizelos jsme přiletěli přesně ve stanovený čas, a to v 19:10.
Z letiště se lze dostat do centra Athén buď linkou metra 3, nebo autobusem x95.
My jsme zvolili autobus. Stanoviště autobusů směřujících do centra, nebo třeba i do přístavu Pireus je hned před budovou letiště. Stejně jako kiosek, kde si můžete koupit lístek za 6€. Cesta se nám zdála snad nekonečná, trvala přes hodinu. Letiště je vzdálené skoro 30 km, a tak je to znát. Nicméně z náměstí Syntagma, což je konečná této autobusové linky, už jsme to měli k našemu ubytování opravdu kousíček, necelých 10 minut pěšky.
Majitel Aris už nás očekával v útulném bytě, a když otevřel dveře na terasu, spadla mi brada. Pohled na nasvícenou Akropoli byl naprosto úchvatný. Nádherná terasa a výhled z ní, to byl ostatně hlavní důvod, proč jsem apartmán vybrala. Po rychlém zabydlení se jsme zamířili k náměstí Mitropoleos, kde jsem už měla vytipovaných několik taveren, které bychom mohli navštívit. Dostala jsem totiž spoustu rad ohledně jídla ve facebookové skupině Chutě a krásy Řecka.
Po rychlé úvaze jsme zakončili den v Orea Ellas. Tuto tavernu navštívilo spousta známých osobností, například i Miroslav Donutil při svých toulkách Athénami. Mohli jste ji tak vidět v pořadu České televize "Vůně Athén", kterým provázel. Můžete si zde posedět na terase s výhledem na Akropoli a s majitelem si možná při troše štěstí i popovídáte, protože má za manželku Slovenku. Ani my jsme rozhodně neodcházeli zklamaní. Konečně po dlouhé době jsme si opět pochutnali na pravém řeckém salátu a tzatziki. Jako hlavní chod jsem si dali grilovanou chobotnici a jehněčí kotlík.
Z letiště se lze dostat do centra Athén buď linkou metra 3, nebo autobusem x95.
My jsme zvolili autobus. Stanoviště autobusů směřujících do centra, nebo třeba i do přístavu Pireus je hned před budovou letiště. Stejně jako kiosek, kde si můžete koupit lístek za 6€. Cesta se nám zdála snad nekonečná, trvala přes hodinu. Letiště je vzdálené skoro 30 km, a tak je to znát. Nicméně z náměstí Syntagma, což je konečná této autobusové linky, už jsme to měli k našemu ubytování opravdu kousíček, necelých 10 minut pěšky.
Majitel Aris už nás očekával v útulném bytě, a když otevřel dveře na terasu, spadla mi brada. Pohled na nasvícenou Akropoli byl naprosto úchvatný. Nádherná terasa a výhled z ní, to byl ostatně hlavní důvod, proč jsem apartmán vybrala. Po rychlém zabydlení se jsme zamířili k náměstí Mitropoleos, kde jsem už měla vytipovaných několik taveren, které bychom mohli navštívit. Dostala jsem totiž spoustu rad ohledně jídla ve facebookové skupině Chutě a krásy Řecka.
Po rychlé úvaze jsme zakončili den v Orea Ellas. Tuto tavernu navštívilo spousta známých osobností, například i Miroslav Donutil při svých toulkách Athénami. Mohli jste ji tak vidět v pořadu České televize "Vůně Athén", kterým provázel. Můžete si zde posedět na terase s výhledem na Akropoli a s majitelem si možná při troše štěstí i popovídáte, protože má za manželku Slovenku. Ani my jsme rozhodně neodcházeli zklamaní. Konečně po dlouhé době jsme si opět pochutnali na pravém řeckém salátu a tzatziki. Jako hlavní chod jsem si dali grilovanou chobotnici a jehněčí kotlík.
 |
| Výhled z Akropole na čtvrť Monastiraki, v pozadí vrch Lykavittos |
Druhý den ráno jsme po takové syté pozdní večeři samozřejmě vůbec neměli hlad. Takže jsme se bez snídaně vydali rovnou na Akropoli. Zakoupili jsme si kombinovanou vstupenku (platí ještě na dalších šest památek) za 30€ a šplhali na kopec.
 |
| Vstupní brána, Propylaea |
Celý komplex "Akropole" tvoří několik budov, či chcete-li pozůstatků starověkých chrámů. Některé se zachovaly více, po některých zbyly jen relikty. Ten nejznámější je bez pochyby Parthenón, který je již několik let v rekonstrukci a jako symbol Athén ho najdete snad na každém suvenýru. Vstupní branou je mohutná Propylaea, u které se krčí menší chrám Athény Niké a nakonec Erechteion se slavnými karyatidami. Na jižním úpatí kopce se nachází dva amfiteátry. Odeon Heroda Attika a Dionýsovo divadlo. Člověka chtě nechtě musí Akropole uchvátit, když si představí, že zde stojí stovky a vlastně i tisíce let. Shora je navíc nádherný výhled na Athény, a uděláte si tak dobrou představu o tom, kde se nacházejí další památky.
 |
| Detail iónských sloupů |
 |
| Odeon Heroda Attika |
Na severozápadním úpatí pahorku najdete Panathénskou cestu, jakousi promenádu, po které se pohodlně dostanete na pahorek Aeropag a starověkou agoru. Promenáda vlastně spojuje všechny hlavní antické památky. Začíná naproti Chrámu Dia Olympského a dojdete po ní až ke stanici metra Thísio, kde se rozdvojuje směrem na Kerameikos nebo přes Gázi až do Plaky. Řecká agora byla jakýmsi hlavním shromaždištěm Athén, nacházela se zde například tržnice. Najdete zde Héfaistův chrám, Muzeum agory a také kostelík Agii Apostoli. Platí zde kombinovaná vstupenka za 30€.
 |
| Pohled na Akropoli přes agoru od Héfaistova chrámu |
 |
| Chlupatý hlídač |
 |
| Attalova stoa, agora |
 |
| Kostelík Agii Apostoli |
Při zpáteční cestě z Akropole se určitě doporučuji zastavit ve čtvrti Plaka. Tam, na úpatí pahorku, se nachází malebná, kouzelná Anafiotika. Spleť uliček, ve kterých jsem si připadala skoro jako na řeckých ostrovech. Miniaturní, na bílo natřené domečky, mezi kterými se prohání spousta koček. Je to takový malý labyrint, kouzlo starých časů je tu cítit na každém kroku.
 |
| Anafiotika |
 |
| Vyhřívající se kočičáci ve čtvrti Anafiotika |
Po návštěvě tolika památek a bez snídaně jsme už přece jen dost hladoví. Vydáváme se tedy do čtvrti Psyri, kde se tak trochu schovává další taverna, která nám byla doporučena. Krasopoulio tou Kokkora, která se pyšní tím, že zde "nenahání" lidi dovnitř. Kolem páté hodiny odpoledne je naprosto hluchý čas, a tak máme tavernu téměř celou pro sebe. Objednáváme si opět řecký salát a sýr saganaki jako předkrm (něco na způsob našeho "smažáku", ale lepší). Jako hlavní chod mořské plody saganaki (směs krevet a slávek v rajčatové omáčce) a hovězí kousky v rajčatovo-lilkové omáčce. S pojmem "saganaki" se můžete v Řecku v jídelních lístcích setkat často. Je to vlastně způsob přípravy jídla. Saganaki totiž znamená "připraveno v pánvičce". Jídlo je opět delikátní. Jako zákusek nám donesou galaktoboureko na účet podniku.
 |
| Krasopoulio tou Kokkora |
Jsme sice totálně přejedení, ale nedá se nic dělat. Čeká nás ještě velký atletický výkon (pro nás lenivce tedy určitě), a to výstup na vrch Lykavittos. Je z něj prý nezapomenutelný výhled na Athény, a to zvláště při západu slunce. A chceme-li ho stihnout, musíme si pořádně máknout.
Míříme do čtvrti Kolonaki, kde by se měla nacházet lanovka vedoucí na vršek. Stanici lanovky samozřejmě nějakým záhadným způsobem obejdeme, a protože už se nacházíme na pěšince v parku kousek od vrcholu, rozhodneme se, že to dojdeme pěšky. Tam už potkáváme spoustu lidí, kteří zaujali svoje "stanoviště" a s pivečkem, nebo i jen tak čekají na nebeskou podívanou. Výhled na město je opravdu parádní. Ještě stihneme i ceremoniál svěšení řecké vlajky před kostelíkem Agios Giorgios. Nacházíme pohodlné místečko na schodech a kocháme se výhledem.
Míříme do čtvrti Kolonaki, kde by se měla nacházet lanovka vedoucí na vršek. Stanici lanovky samozřejmě nějakým záhadným způsobem obejdeme, a protože už se nacházíme na pěšince v parku kousek od vrcholu, rozhodneme se, že to dojdeme pěšky. Tam už potkáváme spoustu lidí, kteří zaujali svoje "stanoviště" a s pivečkem, nebo i jen tak čekají na nebeskou podívanou. Výhled na město je opravdu parádní. Ještě stihneme i ceremoniál svěšení řecké vlajky před kostelíkem Agios Giorgios. Nacházíme pohodlné místečko na schodech a kocháme se výhledem.
 |
| Athény těsně před západem slunce |
 |
| A po západu slunce... |
Po západu slunce se citelně ochladí, a my sbíháme dolů a poprvé jedeme metrem. Už jsme trochu utahaní, a nechce se nám zase nazpět pěšky do Monastiraki. Ze stanice Evangelismos jsou to jen dvě zastávky, ale my hodláme jízdenku využít ještě na jednu cestu. I s krátkou přestávkou u nás na ubytování to krásně stíháme, a tak už v půl deváté sedíme na pivku v pubu The Lazy Bulldog. Ten se nachází na dohled od stanice metra Kerameikos a je poměrně dost dobře hodnocený na Ratebeer.com. Jelikož je to ale takový typický anglický (americký) pub, s dřevěným obložením a nedýchatelným vzduchem, zase dvakrát nás nenadchne. Na zahrádce si dáme alespoň jedno pivečko typu IPA (bratru za 7€) a pak se pěšky vydáváme zpět do Monastiraki.
Jak se říká, když nic nehledáš, vždy něco objevíš. A většinou až poslední den dovolené. Nám se podařil majstrštyk hned na začátku. Našli jsme útulný craft beer bar, vzdálený asi pět minut chůze od našeho ubytování a s poměrně bohatou nabídkou řeckých i zahraničních piv. Podnik Barley Cargo byl v pátek okolo půlnoci totálně natřískaný, ale podařilo se nám ukořistit dvě místa vevnitř. Ochutnali jsme alespoň výtečnou IPA z řeckého mikropivovaru Septem. Ceny řemeslných piv v Athénách nepatří zrovna mezi nejnižší (cca 6-7€), takže jsme opravdu jen ochutnali. Po dnešním náročném dni (podle krokoměru jsme naběhali po athénských ulicích přes 25 km) už jsme byli přece jen dost unavení, takže jsme zamířili rovnou do postele.
Třetí den v Athénách jsme se rozhodli začít snídaní v kavárně Estrella. Ta se nachází hned vedle našeho Airbnb ubytování a podle TripAdvisoru patří mezi oblíbené zastávky turistů pobývajících v naší čtvrti. Specializuje se na brunch, tedy něco mezi snídaní a obědem. Ať už to jsou například palačinky na sladký způsob, nebo na slano s vajíčky, bagely, čerstvě vymačkané džusy, vafle, a tak dále. Byla jsem nabuzená fotkami z Facebooku, takže jsem si objednala kakaové palačinky s čokoládou, šlehačkou a třešněmi. Už jen podle popisu to vypadá na mega kalorickou bombu, a tak taky bylo. Samozřejmě jsem to nezvládla sníst. Příště už budeme vědět, že jedna porce stačí úplně krásně pro dvě osoby...
 |
| Mega porce palačinek v kavárně Estrella |
Po velice vydatné snídani se vydáváme prozkoumat ostatní archeologické památky, na které nám platí náš kombinovaný lístek. Postupně navštívíme Římskou agoru, Hadriánovu knihovnu a také hřbitov a naleziště Kerameikos. Těsně před zavíračkou v 15:00 stíháme dokonce i Chrám Dia Olympského. Protože nás naprosto okouzlil, chceme se sem ještě vrátit následující den.
 |
| Po nalezišti Kerameikos se prohánějí želvy |
 |
| hřbitov Kerameikos |
Cestou nazpět na ubytování procházíme rozlehlým parkem u Parlamentu, tzv. Národní zahradou. Jsou to vlastně bývalé královské zahrady navržené samotnou královnou Amálií. Park je velmi rozlehlý a v horkých letních dnech představuje zelenou oázu klidu v rozpáleném velkoměstě. Na jeho okraji se nachází i socha Lorda Byrona, anglického básníka období romantismu. Byl velkým filhelénem a podporoval Řeky v boji za nezávislost, takže je považován za řeckého národního hrdinu. Bohužel zemřel už v roce 1824 v Messolonghi na tyfus. Ještě před tím, než se stačil zapojit do samotných bojů. Jeho srdce je dodnes na jeho přání pohřbeno v Řecku.
 |
| Socha Lorda Byrona |
Dnes se tolik nenaběháme. Téměř všechny památky z našeho seznamu už máme odškrtnuté, jak se říká. Původně jsme si chtěli vyjet na výlet někam do okolí Athén, například do přístavu Pireus nebo ke Korintskému průplavu. Nakonec se nám ale ve městě tak zalíbilo, že jsme se rozhodli zůstat celou dobu v centru Athén a užívat si je. Vynecháváme také muzea, protože si chceme dosyta užít teplo a sluníčko. Ne, že by nás nazajímala, ale je to spíš taková naše alternativa v případě špatného počasí. A to, zdá se, opravdu nehrozí.
Večer vyzkoušíme další tavernu na náměstí Mitropoleos, vyhlášenou O Thanasis. Dáváme si vepřové souvlaki (kousky grilovaného masa na špízu) a samozřejmě řecký salát. Dnes se najíme tak akorát, a rozhodneme se, že si zajdeme ještě na drink do rooftop baru Anglais, který se nachází hned na opačné straně náměstí. Rooftop bary, neboli česky střešní bary, jsou v poslední době velká módní záležitost a v Athénách jich najdete spoustu. V noci je z nich nádherný výhled na celé Athény. Nejvíce vás samozřejmě okouzlí nasvícené antické památky, jako je Parthenón, Héfaistův chrám a v neposlední řadě i vrch Lykavittos. Myslím, že dát si drink ve střešním baru je v Athénách téměř povinnost. Naše večerní návštěva měla neopakovatelnou, až magickou atmosféru, a určitě se mi nadlouho zapíše do paměti.
 |
| Souvlaki v O Thanasis |
 |
| Rooftop bar Anglais, foto: TripAdvisor |
Čtvrtý den, v neděli, už jen doháníme resty. V plánu máme navštívit bleší trh v Monastiraki, potom před jedenáctou hodinou dopolední výměnu stráží před Parlamentem, a nakonec Panathénský stadion a druhou návštěvu Chrámu Dia Olympského. Prostě takové klidné rozloučení s Athénami.
 |
| Bleší trhy, kde se dá sehnat všechno "od výmyslu světa" |
Vyhlášené bleší trhy v Monastiraki se konají každý den, ale v neděli tu bývá nejrušněji. Sehnat se tu dá snad opravdu cokoliv. Je libo starý nábytek, obrazy, nádobí, příbory nebo snad retro holičská křesla? Dále samozřejmě staré pohlednice, známky, mince nebo třeba i krabičky od cigaret. Tento trh se určitě vyplatí navštívit, je to totiž opravdu nevšední zážitek.
Kolem půl jedenácté už ale spěcháme na náměstí Syntagma, abychom stihli výměnu stráží před Parlamentem. Ta sice probíhá dennodenně každou hodinu, ale v neděli bývá větší a pompéznější. Širokou silnici před Parlamentem uzavřou policisté, aby po ní po chvíli mohla projít kapela, a také špalír evzones, jak se členové prezidentské gardy jmenují. Celá jednotka pochoduje s vysokými výkopy a za doprovodu hudby až k budově Parlamentu. Je to emotivní podívaná i pro mě, když si všimnu staršího pána, stojícího nedaleko. Je v obleku, a na rozdíl od ostatních nedrží v ruce mobil ani foťák, ale jen utrhnutý kvítek růže. Přičichává k němu a i přes sluneční brýle, které má na očích, je vidět, jak je dojatý. Možná je po dlouhé době nazpět ve svém rodném Řecku? Kdo ví. Kapela zahraje národní hymnu, stráže se vymění a celá skupina pochoduje zase nazpět. Pro mě osobně tedy dost silný zážitek.
 |
| Pochodující evzones. Na jejich sukních je prý 400 záhybů, za každý rok turecké nadvlády jeden. |
Z náměstí Syntagma se vydáváme podél rušné silnice opět k Chrámu Dia Olympského. Chceme si ho prohlédnout ještě jednou, v klidu a pořádně. Klidně obětujeme dvakrát 6€ za vstupné. Dnes je azurově jasná obloha, a tak si ho můžu i lépe vyfotit. Jediné, co tentokrát chybí, jsou želvičky. Asi je na ně moc teplo.
 |
| Chrám Dia Olympského i s Akropolí v pozadí |
Po malém oddychu a pokochání se chrámem míříme k Panathénskému stadionu, který se nachází nedaleko. Akorát nevíme, jestli je dnes otevřený. Protože některé zdroje uvádějí, že je otevřený pouze ve všední dny a jiné zase naopak. Ale riskneme to. Máme štěstí, a je naštěstí otevřeno i v neděli okolo poledne. Původní antický stadion byl zrekonstruovaný hned dvakrát. Poprvé, když se na něm konaly první novodobé Olympijské hry v roce 1896. Podruhé před Olympiádou, která se do Athén znovu vrátila v roce 2004.
Stadion je nejen monumentální, ale zároveň i krásný. Není tu naštěstí tolik turistů, a tak se můžeme v klidu projít mezi sedadly, i po oválu uprostřed. Je zde i malé muzeum, kde na více než sto let starých fotografiích můžete sledovat zmrtvýchvstání stadionu. Můžete si zde prohlédnout i plakáty k jednotlivým olympiádám a pochodně. A zajímavost na konec? Stadion má i jedno prvenství zapsané v Guinessově knize rekordů. Šlo o basketbalový zápas s největším počtem diváků. Těch bylo prý až 80.000 a další tisíce stály před stadionem. Tenkrát, v roce 1968, se tu hrálo finále poháru Vítězů pohárů. Slavia Praha nakonec jen těsně podlehla Řekům.
Stadion je nejen monumentální, ale zároveň i krásný. Není tu naštěstí tolik turistů, a tak se můžeme v klidu projít mezi sedadly, i po oválu uprostřed. Je zde i malé muzeum, kde na více než sto let starých fotografiích můžete sledovat zmrtvýchvstání stadionu. Můžete si zde prohlédnout i plakáty k jednotlivým olympiádám a pochodně. A zajímavost na konec? Stadion má i jedno prvenství zapsané v Guinessově knize rekordů. Šlo o basketbalový zápas s největším počtem diváků. Těch bylo prý až 80.000 a další tisíce stály před stadionem. Tenkrát, v roce 1968, se tu hrálo finále poháru Vítězů pohárů. Slavia Praha nakonec jen těsně podlehla Řekům.
 |
| Panathénský stadion |
Jelikož nedělní odpoledne už pokročilo, spěcháme do čtvrti Plaka, kde máme v plánu dát si pozdní oběd. Nebo spíš v našem případě brzkou večeři. Víme, že je to turistická oblast a bude tu asi předraženo, ale chceme si dát poslední, rozlučkové jídlo v jedné z taveren na "schodech Plaka". Prostě už jen kvůli té atmosféře.
Bohužel mezi druhou a třetí hodinou odpoledne je zde samozřejmě ten největší nával hladovců. Skoro všechna místa na zahrádkách jsou obsazená, a vevnitř sedět nechceme. Nakonec objevujeme tak trochu skrytý poklad, krásnou rozlehlou zahrádku trochu bokem. Je zastřešená a obklopená zelení, takže je tu příjemně. Nefouká vítr, ani zde nepálí slunce. A co víc? Ano, už jsme si mysleli, že odjedeme z Řecka, aniž bychom slyšeli naživo legendární písničku z filmu Řek Zorba. I tohle přání se nám nakonec splnilo. Je to tak trochu klišé, je to asi určitě kýč, ale k Řecku to prostě patří. Živá hudba v taverně, řecké písničky vybrnkávané na bouzouki. A atmosféra hned vyskočí o další level nahoru. Jídlo bylo vynikající. Ochutnali jsme plněné vinné listy, dolmades, a klasiku všech klasik, musaku. Řecký salát samozřejmě nesměl chybět. K tomu bílé víno, a stále sílící pocit, že se nám vůbec, ale vůbec nechce odjet.
Bohužel mezi druhou a třetí hodinou odpoledne je zde samozřejmě ten největší nával hladovců. Skoro všechna místa na zahrádkách jsou obsazená, a vevnitř sedět nechceme. Nakonec objevujeme tak trochu skrytý poklad, krásnou rozlehlou zahrádku trochu bokem. Je zastřešená a obklopená zelení, takže je tu příjemně. Nefouká vítr, ani zde nepálí slunce. A co víc? Ano, už jsme si mysleli, že odjedeme z Řecka, aniž bychom slyšeli naživo legendární písničku z filmu Řek Zorba. I tohle přání se nám nakonec splnilo. Je to tak trochu klišé, je to asi určitě kýč, ale k Řecku to prostě patří. Živá hudba v taverně, řecké písničky vybrnkávané na bouzouki. A atmosféra hned vyskočí o další level nahoru. Jídlo bylo vynikající. Ochutnali jsme plněné vinné listy, dolmades, a klasiku všech klasik, musaku. Řecký salát samozřejmě nesměl chybět. K tomu bílé víno, a stále sílící pocit, že se nám vůbec, ale vůbec nechce odjet.
 |
| Dolmades |
 |
| Řecký salát |
 |
| Musaka |
Po skvělém obědě jsme se vydali krátkou procházkou na Thísio, kde se nachází tak trochu hipsterská kavárna The Underdog. Kávu tu přímo praží a můžete si zakoupit i balíček kávy domů. Také tu vaří a můžete si dát i nějaké to řemeslné pivečko. Jak už je v Řecku klasikou, ihned po usazení je u nás číšník a přináší nám asi litrovou lahev vody. Ta je samozřejmě v ceně, a pokud ji zvládnete vypít, donesou vám ochotně další. Tohle se mi prostě líbí. Ať už si dáte kávu, víno nebo třeba i pivo, voda je vždy k dispozici. Často také miska oříšků nebo brambůrků. Kéž by se tento zvyk rozšířil i k nám.
Kávička, tedy spíše moje oblíbené cappuccino freddo po obědě dobře padne. Dáváme si i velice dobré pivo IPA "Jasmine" z řeckého pivovaru Strange Brew. Už jsme ho jednou měli, a dost nám zachutnalo.
Po krátkém oddechu pokračujeme v procházce po čtvrti Monastiraki. Vracíme se na bleší trh, ale většina prodejců už má sbaleno. Dokupujeme tedy alespoň ještě jeden ručně vyráběný batoh. Ten první už jsme koupili dopoledne, pro mě to byla doslova láska na první pohled.
Na náměstí před stanicí metra neodoláme voňavým jahodám. Za více jak kilo slaďoučkých jahod jsme zaplatili jen 2€!! Hodláme si udělat malý piknik u nás na terase.
Vracíme se tedy na naše ubytování a naposledy si užíváme rozkvetlou a slunnou terasu s krásným výhledem na Akropoli.
 |
| Výhled z terasy |
 |
| Jahodový piknik na terase |
 |
| Barley Cargo, interiér |
Poslední ráno v Athénách vstávám o něco dřív, protože si chci jít ještě trochu pofotit do čtvrti Plaka. Ta je kolem osmé hodiny ranní téměř liduprázdná. Prohánějí se zde desítky tlustých koček, vysedávají u taveren, na židlích, pod židlemi, prostě všude. Naposledy zabloudím i do Anafiotiky.
 |
| Street art v Anafiotice |
 |
| Schody Plaka |
Zabalíme si kufry, uklidíme byt a ještě stíháme i poslední frappé ve vyhlášeném podniku Lukumades. Akorát koblížky, řecky "loukoumades", ještě nemají hotové. Jsem trochu zklamaná, protože jsem na ně měla velkou chuť a je to už podruhé, co je nemají. Ale mám alespoň o další důvod víc, proč se sem vrátit.
 |
| Ranní frappé před Lukumades |
Pak už spěcháme na náměstí Syntagma, aby nám neujel autobus na letiště. Tentokrát je cesta kratší, trvá jen necelou hodinu. Neodlétám s lehkým srdcem.
Co dodat? Když to shrnu, od Athén jsme neočekávali mnoho. Proto jsme byli asi tak příjemně překvapeni. Je to živoucí, temperamentní metropole. Přijdete si zde na své, pokud vás zajímá historie a památky. A také pokud rádi jíte. A v neposlední řadě i pokud jste milovníky koček. Ty se zde totiž prohánějí doslova všude. Každý gurmán musí být v Řecku jako ve svém živlu. A každý, kdo miluje život, musí si podle mě zamilovat i Athény.
A co mi Athény daly? Ještě teď, téměř tři týdny po návratu cítím, jak mi návštěva Řecka obrovsky dobila baterky. Procházím si stále dokola fotky, a připadá mi, jako bych tam znovu byla. Doma jsme najeli na odlehčenou středomořskou stravu. Víc se usmívám. A užívám si slunečné počasí, snažím se být co nejvíce venku.
A perlička nakonec? Ano, už teď je téměř jisté, že se do Řecka letos ještě jednou vrátíme. Prostě bych to nevydržela, čekat další rok 😊.
...................................................................................................................................................................
Edit 2019: O rok později, tedy na příští Velikonoce, jsme se do Athén opravdu vrátili. Navštívili jsme Muzeum Akropole. A taky jsem konečně ochutnala loukoumades. A ano, byly vynikající. Nejdříve jsem vůbec nevěděla, které si mám vybrat. Nakonec zvítězily koblížky se zmrzlinou z řeckého jogurtu obalené v medu a oříšcích.
Objevili jsme další athénské podniky a taverny, ale to už by snad bylo na další článek. Zmíním alespoň libanonské bistro Feyrouz (ukryto v boční uličce v centru, ale okamžitě ho poznáte podle dlouhé fronty, která se line až na ulici) a rodinnou tavernu Dio Dekares i Oka (nachází se blízko Muzea Akropole, ochutnáte zde autentickou řeckou kuchyni za dobrou cenu).
 |
| Lukumades, 2019 |
 |
| Libanonský street food, Feyrouz |
 |
| Výhled na Athény a Pireus z vrcholku Filopappos |
 |
| Cappuccino freddo pod Akropolí |
Komentáře
Okomentovat