PODZIMNÍ PIVNÍ VÍKEND V KRAKOVĚ

ledna 07, 2018

PODZIMNÍ PIVNÍ VÍKEND V KRAKOVĚ

V pátek vyrážíme kolem půl deváté ráno směr Žilina a poté Čadca. Je mlhavý listopadový den, naštěstí ale nesněží. Cesta po slovenské straně ubíhá rychle, takže už kolem poledne přejíždíme polské hranice kousek za Čadcou. Přichází první úsměvný moment. Švagr Marek si totiž k přejezdu hranic vybral jakousi zapomenutou okresku. Alespoň to tak vypadá. Za cedulí „Polska 1 km“ následuje mírný houpáček a z mlhy se najednou vynoří patrně bývalý hraniční přechod. To lze poznat jen podle dezolátních unimobuněk s nápisy jako „Kantor“ nebo „Sklep spożywczy“. Ovšem směnárnu nebo obchod s potravinami byste tady hledali opravdu marně 😆. Utrousíme něco o tom, že vjezd do Polska jsme očekávali trochu důstojnější, a jedeme dál po rozbité okresce.

Po chvíli najíždíme na zánovní silnici I. třídy směr Żywiec. Počáteční obavy se pomalu rozplývají. Uháníme si to po pěkné silnici, sluníčko vykouklo zpoza mraků a svítí na malebnou kopcovitou krajinu. Okolo půl druhé přijíždíme do Krakova. Sice se trošku zdržíme v koloně do centra, ale není to nic dramatického. Ubytování máme dojednané přes Booking.com a check-in je od 14:00. Volám tedy správci budovy (jsou to totiž apartmány bez recepce), že jsme na místě. Podařilo se nám dokonce i zaparkovat poblíž. Všude jsou placené zóny, a poměrně plně obsazené. Správce je do pěti minut u nás. Dokonce mi sděluje, že přímo před hlavním vchodem se za chviličku uvolní místo, protože mu budou odjíždět hosté. Přeparkujeme tedy auto, já jdu vyřídit formality a ubytujeme se.

Máme prostorný dvoupokojový apartmán, s plně vybavenou kuchyní a koupelnou ve čtvrti Kazimierz. Je to bývalé židovské město s perfektní atmosférou, a do centra Krakova to pěšky není daleko. Všude okolo nás je spousta kavárniček, craft beer pubů a restaurací, zkrátka to tady žije. A i v restauraci dole v budově, kam budeme chodit na snídaně, mají řemeslná piva! Zalíbilo se mi to tady na první pohled. A vlastně musím přiznat, že jsem ubytování vybírala i s ohledem na to, že za rohem se nachází Strefa piwa. To je craft beer pub, jehož majitele jsme potkali v Portu 😉.

Tajemná čtvrť Kazimierz

Vyrážíme pomalu prozkoumat město, takže se vydáváme přímo na Hlavní náměstí, Rynek Glówny. Orientaci zlepšují dvě nestejně vysoké věže Mariánského kostela, které už zdálky udávají směr. Na náměstí dnes právě začínají vánoční trhy, takže všude je poměrně dost lidí. Chci si trošku pofotit město, ale v tom spěchu mi to moc nevychází… Slunce už pomalu bude zapadat, tak alespoň nacvakám pár fotek kostela, dominanty města. To už ale musíme přidat do kroku, a to velice rázně.

Na 16:00 jsem totiž přes internet zarezervovala vstupenky do Továrny Oskara Schindlera. Ta se nachází ve čtvrti Podgórze, což je trochu dál od centra, takže musíme přeběhnout zase přes celou Kazimierz a také přes řeku Vislu. Jak už název napovídá, za války zde řediteloval svitavský rodák, člen NSDAP a později arizátor této továrny na smaltové výrobky, Oskar Schindler. Ten se (i když na začátku spíše ze zištných důvodů) snažil pomáhat svým židovským zaměstnancům. Vytvořil nakonec seznam cca 1000 Židů, kteří se v roce 1944 dostali do Sudet a pracovali v továrně na protiletadlovou munici v Brněnci u Svitav. Zájem o jeho osobu podstatně vzrostl poté, co byl natočen oskarový film Schindlerův seznam. Dnes je v bývalé továrně umístěno interaktivní muzeum, které mapuje období nacistické okupace Krakova. Jestli můžu mluvit za sebe, tak je dost působivé a určitě se sem vyplatí zajít. Toto téma totiž ke Krakovu prostě neodmyslitelně patří.

Továrna Oskara Schindlera

Smaltové tabulky s názvy ulic

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Cestou z muzea se zastavujeme na polévku do kelímku v Zupa baru, který je kousíček od našeho ubytování. Sníme si ji v klidu v kuchyni a plánujeme, kde zakončíme večer. Dnes chceme zůstat v Kaziměři, takže nakonec vyrážíme do craft beer pubu Omerta. Máme ho ostatně také hned za rohem. Podnik je stylizovaný do mafiánského stylu, a na dvou barech můžete ochutnat spoustu piv z polských minipivovarů. Mají také piva v lahvích, a to nejen polská, ale třeba i můj milovaný BrewDog Elvis Juice. První pocity z polských piv nejsou vůbec špatné, a tak se nakonec zdržíme trochu déle, než jsme plánovali.

Přesunujeme se do Strefy piwa. Tam ochutnáváme další piva, a konstatujeme, že zde mají na čepu i spoustu českých piv (převážně ležáků). Ty nás ale dnes nezajímají. Později chceme ještě navštívit minipivovar Stara Zajezdnia by DeSilva, ale to nám nevyjde. Koná se tam totiž nějaká šílená akce, takže jdeme radši pryč. Nakonec skončíme na ulici Miodowa, kousek od našeho ubytování, kde se nachází "překvapivě" další pub, a to Domówka Café. Příjemný bar, ale od chvíle, kdy si dávám silný Imperial stout, pivo „Bombu“ už mám menší zatmění 😇.

Strefa piwa (=Zóna piva)

Druhý den vstáváme kolem desáté hodiny a poněkud vratkým krokem míříme dolů na snídani. Ta není vůbec špatná. Rovnou ochutnáváme velice dobrá řemeslná piva z wroclawského minipivovaru Spiz. Peťo si dává A.I.P.A. a já čokoládové. Takto povzbuzeni jdeme na nákupy do pivotéky Regionálne alkohole, která se nachází v podstatě hned naproti, na ulici Miodowa (vedle baru Domówka Café, kde jsme včera zakončili večer).

Pivotéka Regionálne alkohole

Pivotéka má takovou nabídku, že mi trochu spadne brada. To se s těmi našimi vůbec nedá porovnávat. Obsluhující slečna má z nás asi trochu dost, když odcházíme s plnou náručí piva. Odneseme tedy „dárečky“ k nám na apartmán, a jdeme pokračovat v prohlídce Krakova. Dnes nás čeká bývalé sídlo polských králů, Wawel.

Wawel

Listopad je měsícem, kdy vstup na Wawel není zpoplatněn, a na počtu návštěvníků je to znát. Je slunečné sobotní dopoledne, a nápad vyjít si na vycházku nahoru na Wawel jsme očividně neměli sami. Nakonec obcházíme areál jen zvenku a zajdeme se podívat do katedrály. Po včerejším večeru nemáme ani moc náladu trávit celé dopoledne zavření v areálu hradu. Takže si sedáme do kavárny na nádvoří na zákusek a kávu, kocháme se výhledem na město a pomalu se vydáváme směrem k Visle. Hned pod hradem se nachází socha draka, která v pravidelných intervalech chrlí z tlamy oheň. Drak je všudypřítomným symbolem města, jeho plyšovou zmenšeninu najdete skoro v každém krámku se suvenýry. Pověst o tom, jak nebojácný Krak přemohl lstí draka, zde zná snad každý.

Na nádvoří

Krátkou vycházkou dojdeme opět do centra města, na Rynek Glówny. Projdeme si stánky na vánočních trzích a taky se jdeme konečně podívat dovnitř Mariánského kostela. Interiér je opravdu úchvatný, nadchne nás klenba v barvě nebe a zvláště slavný vyřezávaný oltář. Jelikož máme na 16:00 zaplacený vstup do solných dolů ve Věličce (Wieliczka), spěcháme opět do našich apartmánů v Kaziměři.

Autem jsme tam za chvilku, areál leží jen pár kilometrů jižně od Krakova. Sůl se tady těžila už od 13. století, a dnes je důl jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Polsku. Je zapsaný do seznamu UNESCO, a musím uznat, že prohlídka je velice dobře zorganizovaná. Skoro nám ani nepřišlo, že jsme v podzemí strávili více jak tři hodiny a nachodili taky pár kilometrů. Akorát sestup po dřevěných schodech se zdál být opravdu nekonečný. Největší dojem na nás zanechala velká podzemní kaple sv. Kingy s obrovskými lustry, kde se prý konají i bohoslužby nebo koncerty a vejde se sem až pět set lidí. Nachází se v ní také socha Karola Wojtyly, pozdějšího papeže Jana Pavla II. Ten důl osobně navštívil, stejně jako mnoho dalších slavných osobností, např. J. W. Goethe. Za pozornost stojí i reliéf podle obrazu Poslední večeře od Leonarda da Vinciho, včetně proslulé perspektivy. A přiznávám, že cesta na povrch prťavým nákladním výtahem byla také velkým zážitkem 😊. Důl se určitě vyplatí navštívit, doporučuji rezervaci vstupenek přes internet a hlavně, olíznout slanou stěnu v některé z šachet je snad povinností!

Vánoční trhy na Hlavním náměstí

Nazpět do města přijíždíme okolo osmé hodiny večer. Jelikož jsme se najedli přímo v jídelně dole ve Věličce (ochutnala jsem konečně pierogy, ceny velice příjemné - okolo 5€ za porci), můžeme se vydat rovnou do víru sobotní krakovské noci. Tentokrát chceme navštívit nějaké podniky přímo ve Starém Městě. V ulicích už je spousta zábavychtivých lidí, a některé hospůdky jsou již bohužel plné. Naštěstí ale Viva la Pinta je tak trochu zašitá ve dvoře, a protože je ještě stále poměrně teplo, můžeme si sednout na zahrádku. Úplně se tady vidím v květnu, jak si tu hovím pod kvetoucími kaštany s pivečkem v ruce. Je to vlastně minipivovar, takže tu nabízejí i několik vlastních piv. Piva jsou chutná, ceny příjemné a dá se zde i najíst, pokud nejste příliš nároční a nepohrdnete třeba hamburgrem.

Pokračujeme dál do Multi Qlti Tap Baru. Ten je situovaný pro změnu v prvním patře domu blízko Hlavního náměstí a zabírá rozlohu celého bytu. Je to tedy pivní bar s velice osobitou atmosférou, členěný do pokojů. Co mně dostalo asi nejvíc, byl kuřácký pokoj, dokonce s vlastním WC. Celkem zajímavá zkušenost, sednout si do otevřeného okna, klidně si pokuřovat a sledovat ruch dole na ulici. Večer ukončujeme v naší čtvrti, v Kaziměři. Zajdeme ještě jednou do Strefy piwa, která dnes (ó jaká náhoda) slaví svoje šesté narozeniny.

Browar (=pivovar) Pinta

Multi Qlti Tap Bar

V minipivovaru Pinta

V neděli po snídani a krátké návštěvě blízké kavárny vyrážíme domů. Tentokrát volíme cestu přes Zakopané, a je to patrně i lepší trasa. Víkend v kouzelném Krakově uběhl jako voda. Vzhledem ke krátkým podzimním dnům se mi doba zde strávená zdála opravdu velice krátká. Na jaře bych se sem chtěla rozhodně vrátit, a prozkoumat více Kazimierz. Nesmím také zapomenout na obraz Dáma s hranostajem od L. da Vinciho, který jsem vždycky chtěla vidět na vlastní oči, ale nějak jsme to při naší návštěvě nestihli. Tak snad mi moje plány vyjdou. Opravdu se až trochu stydím, že toto byla moje teprve první návštěva Polska!