Budíček v osm, rychlá snídaně a čajík a přesně ve čtvrt na 10 procházíme vstupní bránou u Sagrada Familia. I když v okolí se to už začíná hemžit skupinami turistických zájezdů, v samotném areálu a uvnitř katedrály to ještě není tak hrozné. Jestliže v noci nás Sagrada ohromila, ve dne je to ještě větší pecka. Vyzvedáváme si sluchátka s audio komentářem a začínáme prohlídku. Když vstoupím dovnitř, spadne mi brada. Teď konečně chápu rozsah Gaudího talentu, musel to být opravdu génius, když něco takového dokázal vymyslet a (částečně i zrealizovat). Vysokánské sloupy jako stromy a větve podepírají klenbu, barevné vitráže rozehrávají hru světel. Stavba je plná náboženské symboliky, ale reflektuje i sílu přírody. Je to oslava samotného života.
 |
Vnitřní výzdoba katedrály
|
Audio komentář končí u Průčelí utrpení. Zde je u konce Kristova, i naše cesta, ale protože máme ještě vstupenku i na věž, jdeme si stoupnout k výtahu. Nahoře je malá vyhlídka na město. Přesouváme se do druhé věže, kde je další vyhlídka a po schodech scházíme dolů. Prohlídkou jsme strávili dvě hodiny. Když do celkového času započítám i návštěvu obchůdku se suvenýry, kde jsme si vystáli celkem dlouhou frontu, vycházelo to něco kolem dvou a půl hodin. Každopádně odcházíme právě včas, protože davy začínají houstnout.
 |
| Termín dokončení je stanoven na rok 2026 |
Na chvilku si sedneme na kávu a zákusek do bistra poblíž zastávky metra a rozhodujeme se, co dál. Já si chci ještě vyfotit katedrálu z blízkého parčíku, a potom se vydáváme metrem opět na Passeig de Gracia. Je to široký bulvár, po obou stranách lemovaný alejí platanů. I když je to poměrně rušná dopravní tepna, pomalu opadávající platany s jejich loupajícími se kmeny jí dodávají jakýsi zvláštní klid. Tam, kde se hloučky davů začínají zhušťovat, tušíme Casa Batlló.
 |
| Casa Batlló |
Obytný dům, postavený podle Gaudího návrhů. Jedna z nejnavštěvovanějších památek Barcelony. Dovnitř nejdeme, jen si pofotím zajímavou vnější fasádu. Pokračujeme dál po bulváru ke Casa Milá. Další obytný Gudího dům, zapsaný do seznamu UNESCO. Místní ho překřtili na La Pedrera (kamenolom), a to se i ujalo. Chvilku se rozhodujeme, jestli půjdeme dovnitř, nebo ne.
 |
La Pedrera
|
Hlad ovšem zvítězí. Vracíme se do metra, a naším „oblíbeným“ tunelem přestupujeme na zelenou linku L1. Plán je vystoupit na zastávce Liceu (na La Ramble) a jít na pozdní oběd v proslavené tržnici La Boquería. V tržnici je, jak jinak, narváno. Bistra fungují tak, že okolo středu, kde je umístěná kuchyně a bar, jsou rozmístěné barové stoličky. Ty jsou samozřejmě všechny obsazené, takže u každého bistra čeká hlouček lidí, až někdo dojí a číšník je usadí. Zastavujeme se u jednoho z bister, kde nás zaujaly mořské plody a grilované papričky. Asi po 20 minutách nás číšník usazuje, a my si objednáváme patatas bravas, grilované zelené papričky a salát z mořských plodů. K pití samozřejmě sangríu, pivo Estrella nechceme riskovat... Jídlo i sangría jsou velice dobré, papričky i patatas bravas se stávají našimi oblíbenými předkrmy v Barceloně. My je ovšem máme za hlavní jídlo 😋. Platíme cca 40€ a odcházíme ještě dál prozkoumat trh. Kupujeme ještě pohár s čerstvým ovocem, dlouhou bagetu a ve stánku s řeckými specialitami krabičku oliv se sýrem feta.
 |
| Grilované papričky |
 |
| Porcování šunky "jamón", La Boquería |
S plnými bříšky se vracíme metrem do Badalony, kde máme ubytování, na chvíli si odpočinout a také sníst dobroty přivezené z tržnice. Ještě než se setmí, jdeme na krátkou procházku na pláž, která je vzdálena asi jen 10 minut chůze od našeho domu. Na plážích je jen pár rybářů, surfařů a pejskařů. V okolních bistrech a restauracích to ale celkem žije. Jsou plné lidí, i rodin s dětmi. Ty běhají po vybetonovaných hřištích, nebo si hrají na prolézačkách a rodiče je z bezpečí zahrádek po očku kontrolují. Nechávám si doma zrcadlovku a asi v půl deváté se vydáváme metrem nazpět do centra.
 |
Svačinka z tržnice u nás na balkoně
|
 |
| Pláž v Badaloně |
Chceme se jít podívat do Parc de Montjuïc na osvětlenou fontánu. Jedeme metrem na zastávku Espanya a vydáváme se směrem k Palau Nacional, kde už do dálky svítí fontána. Všude samozřejmě davy lidí a kvanta pouličních otravovačů. Nepřipadá mi tam moc bezpečno, takže radši stojíme opodál. Fontána je pěkná, ale hudbu moc neslyšíme a už mně ta kvanta lidí tak nějak celkově štvou, takže se rozhodujeme, že zajdeme na pivo.
Vystupujeme zase na zastávce Universitat a vydáváme se podruhé do Mikkeller baru. Nabídka se moc nezměnila, ale bar je o dost prázdnější než včera, a dokonce je i volný stolík na zahrádce. No pokud ovšem za zahrádku považujeme dva stolky u dost rušné silnice, na které se prohání jeden taxík za druhým a čadící autobusy stojí asi dva metry od vás 😞. Jdu tedy objednat dovnitř 2 pivka, tentokrát
Ich Bin Berliner Weisse Mango. Když vidím styl „čepování“ piva, docela se mi protáčejí panenky. Při cigaretce a pivu si začínám pomalu uvědomovat, že Barcelona asi nebude moje srdcovka. Ano, je to pěkné město, Sagrada je opravdu dech beroucí… ale… něco tomu prostě chybí. Ta atmosféra jakoby se v návalu turistů někde vytratila. A to jsme tu v říjnu. V létě bych si to tady vůbec nedokázala představit, a už vůbec ne užít.
Shodneme se, že radši půjdeme do BrewDog pubu, tam bylo pivo koneckonců lepší. Zase procházíme kolem několika gay barů, duhové vlajky vlají u vstupů. Celý jeden blok je uzavřený a koná se tam gay diskotéka pod širým nebem. Hm, no aspoň někde to žije, říkám si. Ani v BrewDogu není plno, a po place poletuje jiný číšník než včera. Působí poněkud zmateným dojmem, a samozřejmě splete objednávku. Další piva už jdu radši objednat na bar. Při placení jsou trochu zmatky, ale nějak se z toho vymotáme. Dneska tedy žádné velké nadšení. Peťu ještě zatáhnu na gay diskotéku, že třeba se zabavíme aspoň tam, když už to všude stálo tak nějak za prd. Dáváme si pivo, je tam celkem dobrá atmosféra. Ve dvě hodiny ráno ale ohlásí konec, takže se pomalu přesouváme domů. Metro jezdí nonstop až do rána, takže pohodička, i když tedy další z nekonečných cest domů...
Komentáře
Okomentovat