BARCELONA, DEN I.
Barcelona, den I.
Tentokrát odlétáme poprvé z Prahy. Je krásný podzimní den a po celkem rychlé cestě na letiště (cesta metrem na zastávku Nádraží Veleslavín a potom autobusem č. 119 trvá asi ¾ hodinky ) se ocitáme na Terminálu 2 Letiště Václava Havla. Protože jsme vyjeli zbytečně brzo, čekáme asi ještě hodinu v jednom z bister v odletové hale. Ta je poloprázdná, až se mi to zdá divné, na to, že je pátek. Ve 13:35 konečně odlétáme směr Barcelona, poprvé s Vuelingem. Let je bezproblémový, díky pěknému počasí je krásný výhled na Alpy, které přelétáváme. Na letišti El Prat tak přistáváme cca o 10 minut dříve, oficiální přílet byl plánovaný na 16:00.
Než se vymotáme z letištní haly, chvilku nám to trvá, protože špatně odbočíme. Ale konečně nacházíme metro a automaty na jízdenky. Nakonec kupujeme 4 denní kartu Hola BCN, která nás vychází na 27,50€. Rozmýšleli jsme ještě nad populární jízdenkou na 10 jízd, T10, ale nakonec jsme si řekli, že to nebudeme komplikovat. Linka 9 z letiště je zánovní, na nástupišti jsou vysunovací dveře a souprava jezdí bez řidiče. Připadáme si skoro jako v Kodani. Jelikož jsme se rozhodli pokračovat dál vlakem, hned na další zastávce (Aeroport T2) vystupujeme a přemísťujeme se na vlakové nástupiště. Záhy zjišťujeme, že to byla asi blbost, protože vlaky mají dlouhý interval 30 minut, a předcházející zrovna odjel. Já také hned sundávám teplý svetr a šálu, kterou jsem měla na sobě v chladné Praze a pokračuji dál jen v tílku. Jaká úleva.
Jinak systém v metru a vlacích je podobný, jako v Portugalsku. Jen s tím rozdílem, že jízdenka se nepřikládá k čidlu, ale zasouvá se do označovače. Poté se otevřou zábrany, a jste vpuštěni do placené zóny. Část cesty vlakem nám zpříjemňuje pouliční kapela, což je ale jen jakási vymakanější forma žebroty. Jelikož kapela moc úspěch s výběrem peněz nemá, záhy soupravu opouští, a my dál pokračujeme klasickým způsobem. Čas si krátíme „čuměním z okna“. Co nás ihned zaujme, jsou katalánské vlajky vyvěšené z oken.
Než se vymotáme z letištní haly, chvilku nám to trvá, protože špatně odbočíme. Ale konečně nacházíme metro a automaty na jízdenky. Nakonec kupujeme 4 denní kartu Hola BCN, která nás vychází na 27,50€. Rozmýšleli jsme ještě nad populární jízdenkou na 10 jízd, T10, ale nakonec jsme si řekli, že to nebudeme komplikovat. Linka 9 z letiště je zánovní, na nástupišti jsou vysunovací dveře a souprava jezdí bez řidiče. Připadáme si skoro jako v Kodani. Jelikož jsme se rozhodli pokračovat dál vlakem, hned na další zastávce (Aeroport T2) vystupujeme a přemísťujeme se na vlakové nástupiště. Záhy zjišťujeme, že to byla asi blbost, protože vlaky mají dlouhý interval 30 minut, a předcházející zrovna odjel. Já také hned sundávám teplý svetr a šálu, kterou jsem měla na sobě v chladné Praze a pokračuji dál jen v tílku. Jaká úleva.
Jinak systém v metru a vlacích je podobný, jako v Portugalsku. Jen s tím rozdílem, že jízdenka se nepřikládá k čidlu, ale zasouvá se do označovače. Poté se otevřou zábrany, a jste vpuštěni do placené zóny. Část cesty vlakem nám zpříjemňuje pouliční kapela, což je ale jen jakási vymakanější forma žebroty. Jelikož kapela moc úspěch s výběrem peněz nemá, záhy soupravu opouští, a my dál pokračujeme klasickým způsobem. Čas si krátíme „čuměním z okna“. Co nás ihned zaujme, jsou katalánské vlajky vyvěšené z oken.
Na zastávce El Clot přestupujeme z vlaku na naši linku metra, fialovou L2. Vystupujeme na předposlední zastávce této linky, Pep Ventura. Bytový dům, kde máme zarezervované naše ubytování přes Airbnb, je naštěstí na dohled od zastávky. Cesta z letiště nám trvala něco přes 2 hodiny, a už toho máme lehce řečeno, po krk. Byt je poměrně rozlehlý, stroze vybavený, ale čistý. Zejména já oceňuji balkónek s posezením. Píšu majitelkám, že jsme na místě. Neměly totiž čas se s námi osobně setkat, takže vstupní kód do domu nám poslaly ve zprávě, klíč byl ve dveřích zvenku. Trochu neobvyklý postup, ale v domě je podobných bytů, které se pronajímají přes Airbnb patrně více. Takže pro ně asi normální věc. Jelikož je přímo naproti domu samoobsluha, jdeme si rovnou nakoupit něco na snídani. Trochu mně překvapí ceny potravin. Některé jsou o dost nižší, než u nás. Například rajčata, šunka… Máslová krize zde asi taky moc nerezonuje, jelikož máslo stojí jen 2,09€ 😂. Rychle si dáme sváču, a něco po osmé hodině vyrážíme do „víru velkoměsta“. Akorát padla tma.
 |
| Sagrada Familia nás okouzlila hned na první pohled |
Linkou L2 se opět vracíme do centra Barcelony. Protože máme po cestě zastávku Sagrada Familia, navrhuji Peťovi, že vystoupíme a půjdeme se na ni alespoň podívat. Její prohlídku máme zajištěnou hned na druhý den v 9:15. Stoupáme po schodech z metra a hned za zády tušíme katedrálu. První pohled je opravdu, že wau! Monumentální stavba se tyčí přímo nad námi. Mohutné organické věže se derou k setmělému nebi, nasvícený portál působí až neskutečně. Ohromeně obcházíme stavbu dokola a nemůžeme se jí nabažit. Je opravdu nádherná, pověsti nelhaly.
Nasedáme zpět na metro, a na Passeig de Gracia přestupujeme na zelenou linku L1, která vede do úplného centra. Chceme totiž vystoupit na La Ramble. Jak se hned ukáže, tento přestupní bod nebude patřit k našim oblíbeným, a tyto přestupy se budeme snažit co nejvíce omezit. Abychom se totiž dostali na druhou linku, musíme projít dlouhým tunelem. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby uvnitř nebylo asi 35 stupňů… Opravdu nechápu, jak tam lidé mohou vydržet v letních vedrech?!
Vystupujeme tedy konečně na zastávce Liceu a jdeme po La Ramble dolů, směrem k památníku Kryštofa Kolumba a k moři. Na náměstí, a na samotném mostě, který vede k nákupnímu centru Maremagnum, se nachází spousta otravných obchodníčků. Na plachtách vystavují svoje kýčovité suvenýry a fejkové kabelky, boty a brýle. Hned si vzpomenu na film Biutiful, kde se Javier Bardem živil podobným způsobem. Přijde mi akorát, že se snaží uměle vytvořit tlačenici. A v davu, který se pohybuje opravdu šnečím tempem, je to přesně zralé na to, aby vám nenápadně zmizela peněženka….
Vracíme se tedy na Ramblu a odbočujeme doprava do Barri Gotic, Gotické čtvrti. To už je zase jiná Barcelona. Úzké uličky a bary. Bohužel také plné všemožných pouličních prodavačů, alias otravovačů, jak jsme si je pro sebe překřtili. Prostě taková normální noční zábava, která se ještě pořádně nerozjela naplno. Mám zde vyhlédnutý jeden bar, který vychválili v průvodci, Manchester. Ten je ale bohužel úplně narvaný, takže dáváme zpátečku. Náhodou zahlédneme logo BrewDogu, a je rozhodnuto. Dáváme si první pivko v Barceloně v útulném menším baru Lobo.
Rozhodneme se pokračovat do čtvrti L´Eixample, takže skočíme na metro a svezeme se jednu zastávku na Placa Catalunya. Menší procházkou se dostáváme do Mikkeller baru. Ten je poměrně plný, a nabídka piv se nám moc nepozdává. Mají zrovna víkendovou ochutnávku tmavých piv, porterů a stoutů, takže pro nás nic moc. Dáváme si alespoň malé pivko od Warpigs, které vypijeme vsedě venku na schodě. Hned vedle se nachází katalánský craft beer podnik Chivuo´s, takže se přesouváme tam. Je to trochu „hipsterština“, pivo čepují do zavařovacích skleniček, jako jsou ty od marmelády. Ale mají v nabídce jen místní, katalánská piva, takže ochutnáváme. Protože se blíží půlnoc a pomalu zavírají (wtf?!), jdeme se ještě podívat do BrewDog pubu, který se nachází poblíž. Celkem jsem překvapená, že je pátek večer a nikde to nějak extra nežije, ale asi se nacházíme ve špatné čtvrti.
Zde si konečně naše chuťové buňky přicházejí na své… Mají můj oblíbený Elvis Juice, takže si hned dávám velké, a kašlu na to, že stojí 8€. Podnik je velice příjemný, ne moc plný, ale obsluha poněkud vázne. Chodím proto na bar k příjemnému barmanovi s vizáží á la anarchista. Dáme každý 3 pivka, a kolem tři čtvrtě na jednu se zvedáme k odchodu, protože metro jezdí do 2:00 a Peťo má trochu nervy, abychom vše v pohodě stihli. Ale blízko máme zastávku Universitat, což je naše, fialová linka. Takže obavy jsou zbytečné. Ve 2 hodiny ráno už ležíme v posteli v našem dočasném domově.
Nasedáme zpět na metro, a na Passeig de Gracia přestupujeme na zelenou linku L1, která vede do úplného centra. Chceme totiž vystoupit na La Ramble. Jak se hned ukáže, tento přestupní bod nebude patřit k našim oblíbeným, a tyto přestupy se budeme snažit co nejvíce omezit. Abychom se totiž dostali na druhou linku, musíme projít dlouhým tunelem. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby uvnitř nebylo asi 35 stupňů… Opravdu nechápu, jak tam lidé mohou vydržet v letních vedrech?!
Vystupujeme tedy konečně na zastávce Liceu a jdeme po La Ramble dolů, směrem k památníku Kryštofa Kolumba a k moři. Na náměstí, a na samotném mostě, který vede k nákupnímu centru Maremagnum, se nachází spousta otravných obchodníčků. Na plachtách vystavují svoje kýčovité suvenýry a fejkové kabelky, boty a brýle. Hned si vzpomenu na film Biutiful, kde se Javier Bardem živil podobným způsobem. Přijde mi akorát, že se snaží uměle vytvořit tlačenici. A v davu, který se pohybuje opravdu šnečím tempem, je to přesně zralé na to, aby vám nenápadně zmizela peněženka….
 |
| Detail lampy na bulváru Passeig de Grácia |
Vracíme se tedy na Ramblu a odbočujeme doprava do Barri Gotic, Gotické čtvrti. To už je zase jiná Barcelona. Úzké uličky a bary. Bohužel také plné všemožných pouličních prodavačů, alias otravovačů, jak jsme si je pro sebe překřtili. Prostě taková normální noční zábava, která se ještě pořádně nerozjela naplno. Mám zde vyhlédnutý jeden bar, který vychválili v průvodci, Manchester. Ten je ale bohužel úplně narvaný, takže dáváme zpátečku. Náhodou zahlédneme logo BrewDogu, a je rozhodnuto. Dáváme si první pivko v Barceloně v útulném menším baru Lobo.
Rozhodneme se pokračovat do čtvrti L´Eixample, takže skočíme na metro a svezeme se jednu zastávku na Placa Catalunya. Menší procházkou se dostáváme do Mikkeller baru. Ten je poměrně plný, a nabídka piv se nám moc nepozdává. Mají zrovna víkendovou ochutnávku tmavých piv, porterů a stoutů, takže pro nás nic moc. Dáváme si alespoň malé pivko od Warpigs, které vypijeme vsedě venku na schodě. Hned vedle se nachází katalánský craft beer podnik Chivuo´s, takže se přesouváme tam. Je to trochu „hipsterština“, pivo čepují do zavařovacích skleniček, jako jsou ty od marmelády. Ale mají v nabídce jen místní, katalánská piva, takže ochutnáváme. Protože se blíží půlnoc a pomalu zavírají (wtf?!), jdeme se ještě podívat do BrewDog pubu, který se nachází poblíž. Celkem jsem překvapená, že je pátek večer a nikde to nějak extra nežije, ale asi se nacházíme ve špatné čtvrti.
Zde si konečně naše chuťové buňky přicházejí na své… Mají můj oblíbený Elvis Juice, takže si hned dávám velké, a kašlu na to, že stojí 8€. Podnik je velice příjemný, ne moc plný, ale obsluha poněkud vázne. Chodím proto na bar k příjemnému barmanovi s vizáží á la anarchista. Dáme každý 3 pivka, a kolem tři čtvrtě na jednu se zvedáme k odchodu, protože metro jezdí do 2:00 a Peťo má trochu nervy, abychom vše v pohodě stihli. Ale blízko máme zastávku Universitat, což je naše, fialová linka. Takže obavy jsou zbytečné. Ve 2 hodiny ráno už ležíme v posteli v našem dočasném domově.
Komentáře
Okomentovat